K výpočtu japonských kapel, které hrají power metal na celosvětově přijatelné úrovni, by stačila jedna jediná ruka. Zaťatý fanoušek žánru si v tamějších končinách určitě najde plno zajímavých uskupení, pokud bychom se však měli bavit o autorství, které má konstantněji nastavené kvalitativní parametry a kapela svojí vizuální prezentací zároveň nepřipomíná podivnou travesty show, celkový počet interpretů se velmi rychle zúží do malinké množiny. Mezi nimi zcela bez pochyb vyniká parta Galneryus, jež drží vlajku japonského poweru už více než dvě desetiletí, a to způsobem mimořádným, sebevědomým a umělecky jedinečným.
Když na samém počátku milénia seznala dvojice kamarádů Syu (kytara) a Yamaguchi alias Yama-B (zpěv), že by nebylo od věci založit kapelu, v níž by oba umělci prezentovali svůj oblíbený žánr, ke vzniku dnes opěvovaných Galneryus chyběl jenom pověstný krůček. Stačilo nalézt zbývající kumpány do sestavy, což se povedlo během roku 2001, kdy vzniklo dvouskladbové demo „United Flag“, které zalarmovalo fanoušky i vydavatelské firmy, z nichž si japonští hudebníci vybrali label VAP, u kterého vydrželi až do roku 2017. Po několika personálních změnách přišlo debutové album „The Flag of Punishment“, jež světlo rychlomelodického světa spatřilo v poslední říjnové dekádě roku 2003.
V tu chvíli už v kapele figuroval klávesák Yuhki, ze kterého se vyklubal věrný souputník a hlavně kromobyčejně talentovaný umělec, jenž s kapelou stvoří všechna následující alba, bude psát texty a občas přihodí vlastní autorský kousek. První studiový zápis obsahuje znovu nahranou pětici dříve uvedených songů, a k tomu stejnou porci premiérových skladeb (plus jedno intro). Na loni jubilejní nahrávce můžeme identifikovat pomalu se klubající podobu kapely, ve které jsou některé prvky vnesené sebejistě, jiné nesměle a z dnešního pohledu poněkud rozcuchaně. Nejméně profesionálně dopadla zvuková produkce, a to i s ohledem na dobu, ve které album vzniklo.
Nejlépe dopadly kompozice, které ve svém titulu ukrývají slůvko „flag“. Ještě konkrétněji jde o skladby, jež celou nahrávku rámují. Kusy „Struggle for the Freedom Flag“ a „United Flag“ představují to nejlepší z tehdejšího rukopisu skladatele Sya (jenž se vyjma položky „Beyond the Ground“ postaral o všechny písně alba). Zásadními elementy, které tvoří chytlavou integritu daných songů, je speed metal a neoklasika. Syu přesedlal k hraní na kytaru po dětské zkušenosti s klávesami, houslemi a bicími, a to po seznámení s japonskými hrdiny X-Japan. Nadaný autor už tehdy inklinoval k psaní libozvučných, klidně až pateticky vyoblených melodií, na které mají tamější kapely speciální cit. Týká se to sólových figur, které se v podání drobného Japonce rovnají virtuózní práci, stejně jako vokálních linek, přičemž v případě debutu zanechá největší dojem refrén úvodní písně. Pokud se týká progu a temných kytarových vrtulí, ty prozatím zůstaly hudbou (nedaleké) budoucnosti.
Ve skladbách se odráží obliba kapelníků v evropském power metalu, zejména v práci finských Stratovarius. Sveřepá osobitost ještě nebyla doménou Galneryus, což by ničemu vyloženě nevadilo, pokud by na albu krom zvuku nefigurovala další zásadní slabina, která táhne dojem z poslechu prudkým způsobem dolů. Nejde o nic jiného, nežli o zpěvákův výkon. Není to komplexní katastrofa, jakmile se však Yama-B pokouší o hrubší výraz, je zle. Kdybychom chtěli být jízliví, můžeme napsat, že japonský frontman občas zní, jako by byl snímaný při vykonávání velké potřeby. Na albu existují pasáže, které jsou poslouchatelné jenom se silným sebezapřením („Holding the Broken Wings“, „The Garden of the Goddess“). První album Galneryus je tím nenávratně poškozeno, nicméně díky některým pěveckým a zejména kytarovým plochám, v nichž se objevily dodnes legendární a oblíbené sólové figury, stále zůstává zaznamenání hodným počinem.
|
