Domain vyhlásili prázdniny a Axel Ritt se pustil do budování nové sestavy „Mark III“. Když éterem proskočily zprávy o tom, že uvolněné místo u mikrofonu přijal světoběžník Chity Somapala (mj. Avalon, Civilization One, Firewind, Ivanhoe, Moonlight Agony, Power Quest,…), muselo srdce fanoušků radostně poskočit, protože jeho hlas mohl zaručovat udržení laťky po výborném Carstenu Schulzovi. Jenže Chity (stejně jako bubeník Bodo Schopf (např. Michael Schenker Fest, McAuley Schenker Group, Hartmann) vydržel v sestavě jen pár měsíců a záhy se poroučel o štaci dál. Jediný, kdo se z první náborové vlny v sestavě zabydlel, byl baskytarista Steven Wussow.
Z hlediska vzniku alba „The Chronicles Of Love, Hate And Sorrow“ se jako zásadní ukázal rok 2008, kdy do Domain přišel zpěvák Nicolaj Ruhnow (a také tlučoun Jens Baar). Jak už název alba naznačuje, Domain novinku pojali opět koncepčně, nicméně dvakrát do stejné řeky zjevně nevstoupíš. Podobně jako v případě „Last Days of Utopia“ je autorem námětu zpěvák – Ruhnow se inspiroval románem Johana Wolfganga Goetheho „Utrpení mladého Werthera“ a poměrně tragické a temné téma zřejmě proniklo i do rukopisu Axela Ritta, jenž je většinovým autorem (vypomáhal i Erdman Lange) skladeb, takže vzletnost, která plně charakterizovala první sestavu Domain a pro druhou rozhodně nebyla cizí pojem, totálně zmizela. Výraznou zásluhu na tom má značně neohebný Ruhnovůw hlas, ale faktem je, že i když dostanou prostor sbory, Domain se stejně drží poměrně houževnatě u země (až by se chtělo říct, že kapela míří kamsi do hodně tuhého heavy metalového hájemství), takže základ melodické obrny je třeba hledat spíš ve struktuře a pojetí skladeb, než jen v hlasivkách nového pěvce (důkazem budiž příjemně sympatická balada „Twelve O`Clock“, v níž by se určitá spojnice na předchozí tvorbu Domain i ohebnost Ruhnowova vokálu najít dala). Snad ještě klávesový motiv a refrén v bonusovce „Two Brothers & The Sinners Chess” může pamětníkům první etapy připomenout, v čem byla dávná síla kapely.
Problém je, že i příznivci druhé etapy mohou intenzivně bádat nad tím, kam se Domain na své poslední nahrávce hnuli. Valivé muzice bez odboček a výraznějších melodií dává zásadnější tvář Rittova kytara, která nezklame, i když i ta občas chytne poměrně splašený výraz. Dávat doporučení na reprezentativní skladbu je poměrně obtížné, deska je náladově velmi konzistentní (rozuměj v rámci historie Domain jednoznačně nejméně prostupná) a jako nejzábavnější okamžik funguje instrumentální pasáž v „Circle of Give and Take“.
Lano, které dostal Axel Ritt v roce 2009 od Grave Digger, se z pohledu kvality posledního alba Domain jeví jako spása. Domain sice nikdy nevyhlásili definitivní ukončení činnost, ale fakt, že Axela Ritta pohltila práce v Grave Digger natolik, že na své vlastní dítě neměl dostatek času, je pochopitelný. A když už to vypadalo, že by si po odchodu od hrobníka čas najít mohl, vrhnul se do nového projektu Jäst. Otázku toho, jestli je anabáze Domain definitivně ukončena, zjevně ukáže až čas.
|
