Fakt, že když chcete mrknout na fotky peruánské kapely Natthammer, tak na vás zpravidla vyskakují fotky frontwoman Fatimy del Cármen, je celkem snadno pochopitelný. Po desetiletce strávené v kapele Mandrágora se Fatima rozhodla založit vlastní projekt, a ještě v době, než Mandrágoru opustila, nabídla ochutnávku tvorby Natthammer v podobě EP „Break The Steel“. To, že ho nahrála úplně jiná sestava, než debutové eponymní album o dva roky později a že z této sestavy nezbyl jediný muzikant, který by se podílel na vzniku aktuálního alba „The Hammer Of The Witch“, jasně signalizuje, že veškerá pánská část ansámblu je kdykoliv nahraditelná.
Ne tak Fatima. U ní daleko víc zaujme fakt, že se narodila v 1988 a klasickým metalem ji zřejmě doma museli kojit, protože nahrávku tak totálně zapasovanou do osmdesátek (a že se o návrat do minulosti úspěšně snaží kdekdo) aby člověk pohledal. Od coveru, přes zvukovou stránku, projev kapely, až po dřevní, bezprostředně neohebné kompozice. Leccos je dané tím, že v hlase Fatimy není problém najít DNA od Doro Pesch, či Magdaleny Danner (Gallery Of Sound) a v hudbě ... (dosaďte kohokoliv, kdo v heavy metalu něco znamenal, či znamená). S osobitostí jsou Natthammer jednoduše naštíru. To neznamená, že by neměli šanci se do paměťových buněk posluchačstva otisknout. Nejzapamatovatelnější slogan z příjemně šlapavé „Guardian Of Light“ by v hlavě příznivce osmdesátek, který akceptuje fakt, že tady se čas totálně zastavil, chvíli rezonovat mohl. Sedmička skladeb ukáže, že Natthammer jsou nejvíc sebejistí v klasicky klokotavém heavíku v ne úplně přepáleném tempu, úvodní sypanice „Don`t Burn the Witch“ působí poměrně neohrabaně a vše si začne pohodlněji sedat až s následnou „Steel Warrior“. Pak už se jede v nesmírně hlubokých a jasně daných kolejích až do finální semi-balady „Visionary“, u které si nejspíš opět řeknete, že v některých polohách musí Natthammer prostě dozrát.
I kdyby se jim podařilo překonat dozrávací bariéru, z kategorie „dělníci stylu“ asi Natthammer nikdy hlavu nevystrčí, tady jsou karty jasně rozdané a nepředpokládám, že by z osvědčených osmdesátkových postupů (které naštěstí nezní nějak zatuchle) měla Fatima někdy potřebu uhnout. Evropanovi, který intenzivně nesleduje jihoamerickou scénu, může přijít vhod, že o čtyřech vloni vydaných singlech nemá dosud tušení, neboť všechny jsou zařazeny na letošní album, a poslechnete-li si je, víte o Natthammer úplně všechno podstatné.
|
