Legions of the night - Good God!
Legions of the night - Can they hear your battle cry?
Je to už třicet sedm let, co Savatage na albu „Hall Of The Mountains King“ vyřvávali „Legions Of The Night“. Jsou to tři roky, co se Jens Faber (Dawn Of Destiny, Malefistum) a Henning Basse (Metalium, Withering Score, ex-Firewind), od bicích jištění Philippem Bockem, pod křídly Legions Of The Night poprvé pustili do vzdávání pocty floridským bardům. U Henninga by vazba na Savatage mohla být jasná - před téměř čtvrtstoletím muzicíroval při tvorbě debutového alba Metalium s Crisem Cafferym, u Jense Fabera je tohle spojení možná překvapivější, ale německý kytarista už v Exos či Malefistum dokázal, že hudebními žánry se nemíní příliš nechat svazovat. S debutem „Sorrow Is the Cure“ Legions Of The Night ukázali, že smysluplně stavět na odkazu Savatage lze, byť vybudovat tak propracované katedrály, jaké stavěla Olivovic parta, je úkol velice obtížný. Potvrdila to i druhá deska, aktuální třetí položka v diskografii Legions Of The Night „Darkness“ jede ve stejné linii.
Více než polovina úspěchu Legions Of The Night je Basseho vokál. Pro míchání agresivity a jemnosti je ideálně zabarvený, když má být temný a jedovatý, slyšíte, jak v setmělé místnosti jed ukapává na podlahu, když vás má rozněžnit, sype emoce z rukávu. Kompozičně se tak strhující dramata, jež byla doménou amerických kolegů se Legions Of The Darkness úplně tvořit nedaří, alespoň ne v takovém množství, aby s nimi dokázali zaplnit celou desku. Titulní „Darkness“ s klasickou piánovou předehrou, jemnějším vokálním vstupem do skladby, tradiční náladové zvraty, melodické zdivočení a akční adrenalinové nasazení by Jonu Olivovi (potažmo fanouškům) vonět měly, temnota v úžasně barevné a pocitově rozbouřené „Leave Me“ a její silná gradace, rostoucí na výborné melodii. určitě také. Rozdílovým elementem je Jens Faber. Seká ostré riffy, jde i do zajímavých vyhrávek, ale pokud mermomocí hledáte bod, ve kterém budou Legions Of The Night na Savatage asi vždycky ztrácet, nevyhnutelně se dostaneme k šesti strunám, i k faktu, že víc rukou znamená i košatější děj.
Pohledu na album „Darkness“ skrz optiku Savatage se vyhnout nedá, podobnost je nejen zřejmá, ale hlavními protagonisty i veřejně přiznaná. Když ale přestanete za každou cenu srovnávat, a připustíte, že by Legions Of The Damned mohli žít vlastním životem, romantika v hladivé „Let The River Flow“, totální valivost v „Another Devil“, agresivita v uštěkané „Hate“, či drásající hrubost, prokombinovaná s nadýchaným refrénem v pestré „No Control“ (takhle se začíná album!) si o pozornost spolehlivě řekne. Pro tradiční finální výpůjčku Legions Of The Night sáhli po „Tonight He Grins Again“. Dobrá volba a dobré zpracování, které jednoznačně říká – bez Savatage bychom nebyli, ale z předchozí nálože je zřejmé, že s temně zabarveným heavy metalem umíme dobře zacházet.
|
