Již po dvacáté se do areálu vizovické likérky sjely zástupy rockerů a metalistů z Česka i ze zahraničí, aby oslavili čtyřdenní svátek rockové hudby. U příležitosti jubilejního dvacátého ročníku Masters of Rock pořadatelé představili nejnadupanější program ve své dosavadní historii, opírající se rovnou o tři velké headlinery. Navzdory avizovaným hvězdným účinkujícím se nepodařilo areál Jelínkovi likérky vyprodat (jak bývalo tradicí v předcovidových letech), což ve finále vůbec nevadilo, protože příznivců tvrdé rockové hudby dorazilo pořád dost na to, aby utvořili výjimečnou a nezapomenutelnou atmosféru, která je s tímto festivalem neodmyslitelně spjata.

Čtvrtek:
Prvním z headlinerů byl frontman Iron Maiden Bruce Dickinson, který do Vizovic dorazil představit svou letošní sólovou desku „The Mandrake Project“. Dickinson ukázal, že ve svých šestašedesáti letech je stále fenomenálním zpěvákem, který umí bavit davy nejen pěveckým uměním, ale také bezprostředním humorem. Situace, kdy pohotově okomentoval průjezd fekálního vozu, vstoupí do festivalové historie. Brucovi kryla záda mezinárodní sestava skvělých muzikantů. Obecenstvu byla rozhodně povědomá irská baskytaristka Tanya O`Callaghan, kterou jsme před pár lety měli možnost vidět na Masters of rock po boku Dee Snidera. Dle očekávání Bruce ani jednou nezabrousil do repertoáru Iron Maiden, i když by za to nemálo přítomných bylo jistě rádo, a tak největší divácký úspěch sklidila balada „Tears of the Dragon“.

Finští power metalisti Stratovarius se do toho vrhli po hlavě a hned z kraje vypálili pecky „Eagleheart“ a „Speed of Light“. Set list poskládali především z devadesátkových hitů, do mladší tvorby zabrousili jen párkrát. Velkou radost udělala často opomíjená balada „Forever“ a zkrácená verze instrumentálky „Stratosphere“. Timo Kotipelto byl ve skvělé formě a dobrý dojem z vydařeného vystoupení finským melodiků podtrhl výborný zvuk. Stratovarius předvedli výrazně lepší vystoupení než na loňském Metalfestu. Jen to publikum mohlo být o něco živější.

Čtvrteční program zakončili portugalští gothici Moonspell. Publikum před pódiem značně prořídlo stejně jako vlasy na hlavě Fernanda Ribeira. Moonspell již ve Vizovicích párkrát hráli a vždy se jim podařilo vytvořit magicky temnou atmosféru. Tentokrát to ovšem i přes výborný zvuk tak dobře nezafungovalo. Možná byl na vině set list, který nabídl o něco méně prověřených hitů, než bývalo zvykem. Závěr v podobě „Alma Mater“ a „Full Moon Madness“ byl ovšem excelentní.

Pátek:
Odpolední vystoupení na Masters mají samozřejmě výrazně nižší návštěvnost než večerní program, přesto se občas stane, že i méně početná skupina fanoušků dokáže před podiem rozpoutat pořádný kotel. Toho jsme byli svědky při setu metalcorové bandy Any Given Day, které se i přes nepříjemné deštivé počasí dostalo od publika vřelého přijetí.

Návštěvnost se nezvedla ani při vystoupení německých rockerů Die Happy, kteří zastávku ve Vizovicích pojali jako oslavu třicátých narozenin. Kapela předvedla průřez svoji osobitou tvorbou a nevynechala žádný ze stěžejních hitů, takže nechyběly šlágry „Big Boy“, „Rebel in You“ nebo „Supersonic Speed“. Přestože se Marta Jandová hodně snažila, rozhýbat unavené publikum se ji příliš nedařilo a odezva přítomných na vystoupení Die Happy byla spíše vlažná.

Opačná situace nastala, když na stage vtrhli kanadští progresivní power metaláci Unleash the Archers. Přestože z počátku bojovali se špatným zvukem, dokázali během chvíle strhnout obecenstvo na svou stranu. Jejich bravurní instrumentální výkony byla radost sledovat i poslouchat. Stejně tak hlasovou akrobacii zpěvačky Brittney Slayes, která na rozdíl od většiny kolegyň z branže nepřišla oblečená v žádném honosném outfitu, ale vystačila si jen s obyčejným černým tričkem a kalhotami. Hodinový set Unleash the Archers patřil k největším a nejmilejším překvapením letošních Masters.

Naopak vystoupení Doro, která letos slaví čtyřicet let na scéně, žádné velké překvapení nepřineslo. Metalová královna již tradičně několikrát zopakovala, jak nás všechny miluje a svůj set ukončila hitem „All We Are“, jehož stopáž až nepříjemně protáhla.

Předpověď počasí na vystoupení Judas Priest nebyla vůbec příznivá a husté černé mraky i sílící vítr napovídaly, že meteorologové se tentokrát výjimečně nepletou. Do poslední chvíle jsem doufal, že zvítězí zdravý rozum (a také něco jako pocit odpovědnosti pořadatelů za bezpečnost návštěvníků) a start setu Judasů bude o tři čtvrtě hodiny (tak dlouho měla podle predikce silná místní bouřka trvat) posunut, ale nestalo se tak. Hned s prvními tóny sabbathovského intra „War Pigs“ začalo hustě pršet a hromy i blesky (ty z nebe) na sebe nenechaly dlouho čekat. Špatný zvuk, který umocňoval silný vítr, přehlušovaly hromy (sice se říká, že heavy metal má sílu tisíců hromů, ale páteční večer ukázal, že počasí je přeci jen silnější). Vlivem silného deště začala vypovídat službu technika. Jako první kiksly velkoplošné obrazovky. Bylo jasné, že v tomto nečase heavy metalový koncert hrát nelze, organizátorům to došlo až po čtyřiceti minutách, paradoxně přesně v momentě, kdy konečně přestalo pršet. Ohlášené přerušení koncertu tak netrvalo déle než pět minut a show Judas Priest mohla znovu začít. Halfordova parta hrála ve Vizovicích před dvěma lety. Mnozí návštěvníci mají v živé paměti, co vše tenkrát živá show britské heavy metalové legendy nabídla a je zřejmé, že podobně velkolepé věci byly v plánu i letos, jenže vlivem špatného počasí na ně nedošlo. Přestože to Robu Halfordovi pořád docela slušně zpívá a kapela nasázela celou řadu nesmrtelných megahitů (namátkou „Breaking the Law“, „Painkiller“, „Living After Midnight“, „Electric Eye“ či „Hell Bent for Leather“), mělo vystoupení Judas Priest v důsledku špatného počasí do povedeného rockového koncertu dost daleko. Promáčené publikum, stojící po kotníky ve vodě, si ze setu britské legendy namísto hudebních zážitků odneslo spíš jen několik fotek kapely s blýskající oblohou v pozadí.

Parta veselých skotských pirátů Alestorm se těší stále větší popularitě, o tom svědčí i zařazení jejich setu na pozdní večerní hodinu (bezprostředně po Judas Priest). Počasí se konečně umoudřilo a divokou jízdu plnou alkoholem nasáklých námořnických popěvků narušilo jen pár lehkých dešťových přeháněk. Část koncertu s kapelou odehrála a odzpívala německá niněristka Patty Gurdy, která několik posledních let pirátské pětici pravidelně hostuje na studiových albech. Kapela od posledního Vizovického vystoupení zajímavě vyladila set list, takže došlo jak na zásadní hity („Mexico“, „Alestorm“, „P.A.R.T.Y.“, „Drink“), tak na méně hrané věci. Původně balada „Zombies Ate My Pirate Ship“ se změnila na svižný skočný song, což publikum přijalo s nadšením, stejně jako celé vystoupení Alestorm, které bez pochyb patřilo k vrcholům letošního ročníku Masters of Rock.