Japonští Galneryus vtrhli na hudební scénu s velkou vervou. Počínaje druhým albem „Advance to the Fall“ vypouštěli každoročně jednu studiovku, což prokládali řadou singlů, ípíček, živáků a kompilací. Tato jízda se na chvíli přerušila po šesté studiovce "Reincarnation", a poté u dvanáctého zápisu „Under the Force of Courare", po němž se mezi řadovky vklínil o něco klidnější dvouletý interval. Pravdou je, že se tato kadence mírně podepisovala na úrovni desek, které byly inspirující spíše částečně, v rámci jednotlivých písní. Jenže když se Japonci trefili a nabídli některou ze svých výstavních kompozic, rázem se stali úžasní, mimořádní a strhující.
Na druhém albu z roku 2005 došlo ke zlepšení na produkční úrovni i na postu pěveckém, když se frontman Yama-B víceméně dokázal vyvarovat uširvoucím pasážím, jež táhly dolů jinak obstojný debut „The Flag of Punishment“. O většinu písní se opět postaral kytarista Syu, přičemž i v jeho práci můžeme slyšet sebevědomější tvůrčí progres. Začínají se objevovat složitější technické kejkle, které mají tvořit náladovou opozici vzletným power metalovým úsekům.
Po atraktivním dramatickém intru z dílny klávesáka Yuhkiho (který se zároveň postaral o textovou složku) zazní hořkosladce vypjatý motiv, jemuž prostě nelze odolat. Skladba „Silent Revelation“ představuje hotovou kapelu, která je zcela připravena vepsat se do srdcí power metalových fanoušků. Prozatím se tak děje především formou rychlých temp, do nichž jsou vloženy virtuózní finesy kapelníka Sya, mnohdy s pompézním neoklasickým přívlastkem. V obsahu desky najdeme množství strhujících sólových míst, ve kterých – řečeno slovy Zdeňka Pohlreicha - krása střídá nádheru. Skladby občas můžou nabrat obyčejný až nezábavný směr (viz např. ponuré sloky ve „Fate of the Sadness“), v zásadě ovšem platí, že jakmile dojde na Syovo šestistrunné vyplétání, nemůže si stěžovat ani největší škarohlíd. Zvláštní pozornost krom toho zasluhují epicky gradující závěry některých písní, které dané kompozice povyšují o další mimořádný level.
Poslech alba člení kratší instrumentální položky, z nichž nejlepší je závěrečná - půvabně ukňouraná - "Fly with Red Winds" stejně jako nadžánrové kousky. „Dream Place“ je hard rockový song s odlehčenou atmosférou. Mírný úsměv může vzbuzovat zpěvákova angličtina, což platí pro tvorbu Galneryus obecně, jízlivé posměšky ale nejsou na místě, zvlášť pro nás, kteří nezazpíváme nic ani česky. V playlistu nechybí jazzové vlivy, jako např. v noirové baladě „Eternal Regret“, kde se frontman definitivně profiluje jako schopný vokalista a Syu mu k tomu přihazuje extra chytlavé vyhrávky. Další nezapomenutelné sólové motivy najdeme v písních, které jedou na svištící stratopohon, tedy „Deep Affection“ a jedinečné „Whisper in the Red Sky“. Druhé album Galneryus znamenalo kvalitativní posun a pomalu, ale jistě směrovalo kapelu do výsadní haly určené pro přední power metalové spolky.
|
