Je velmi pravděpodobné, že kdyby debutové album "Agents of Doom" italské smečky Ireful vyšlo v osmdesátých letech, bude dnes užívat kultovního statusu. Kytarové riffy jako z thrashmetalové bible, atraktivně exponovaný zpěv, u kterého se musí Paul Baloff převalit v hrobě do spokojené polohy, a nakonec zvuk, jenž představuje ideální kompromis mezi moderní produkcí a old schoolovým analogem. Tohle prostě musí fungovat!
Čtyřčlenná parta z nádherného města Palermo stvořila velmi schopný debut, který rozvířil letošní žánrové vody, v nichž se kvůli zatuchající nehybnosti začaly objevovat nevábné sinice. V hudbě Ireful najdeme stopy Metalliky, Slayer, nejblíže má ale tahle banda ke klasikům Exodus a jejich bezstarostně zábavnému thrashi z poloviny osmdesátek. Žádné autorské předvádění, ale neustále dopování hudebních ploch chytlavě šponovanými nájezdy, dynamizujícími přechody, atraktivní rytmizací, jedovatě říznými sekvencemi, melodickými sóly, zkrátka vším, co spolehlivě utáhne pozornost pětatřicetiminutové hrací plochy této nahrávky.
K tomu důvtipné hrátky, jako je zpěvákovo hecování slůvky "thrash!" a "fuck you!", díky kterým je navazující thrashový mayhem ještě působivější, nebo nádherně zriffovaná crossoverová plocha ve stopě "...and God Will Take Its Ones", jež automaticky křiví obličej do hrozivého metalového zjevu. Jestli patříte mezi jedince, kteří ještě nevyhodili ošuntělou džísku s nášivkami metalových kapel a za vrchol módního návrhářství považujete vysoké tenisky, bude vás fošna "Agenti osudu" hodně bavit.
|
