V případě švédské zpěvačky Issy Oversveen Frontiers zjevně nic neponechávají náhodě. U jejího nového alba se vedle osvědčeného šéfa Serafina Peruginiho v roli producenta vydatně skloňují jména Jamese (rodinná pouta se nezapřou) a Toma Martinových, bývalých členů kapely Vega, kteří pro Issu napsali a nahráli kompletní materiál, jako jednoho z hostů (zřejmě) přitáhli do party i bývalého kolegu z Vegy, bicmena Petea Newdecka, a label už zase v souvislosti s pohlednou zpěvačkou a jejím osmým zápisem vydatně střílí do vzduchu hlášky o senzaci melodického rocku.
Senzace se nekoná, o té se mohlo mluvit možná před patnácti lety, když se Issa objevila na scéně s debutovým albem „Sign Of Angel“, protože znáte-li pár předchozích desek, víte přesně, co vás na novince „Another World“ čeká. Základní premisa k tomu, aby měla deska potenciál proniknout fanouškům do hlavy, je pochopitelně do puntíku splněna – Issa umí zpívat, Martinové umí psát líbivé skladby, produkce je vychytaná do posledního detailu a vypucovaná tak, aby se nedala najít jediná šmouha. Tenhle přístup trochu nahrává debatám o tom, jestli je ještě na místě řadit Issu do rockové scény. Bez předpony „pop“ se to neobejde, i když kdyby Issa měla k dispozici víc takových skladeb, jako je akční „Never Sleep Alone“ s pulsujícími sbory, či finální „Lost & Lonely“, po kterých by se mohly třeba kolegyně z Vixen potěšeně ohlížet, co že se to zajímavého děje, byla by debata o rockových hranicích veselejší.
Takhle (gender-fanatici, sežerte mě) z toho opět vychází ukázkový, nasládle jemný holčičí pop-rock, v němž žádný z nástrojů nemá potřebu bouřit, v němž klávesy často hrají důležitější roli než kytara, vše vypadá barevně, sluníčkově, romanticky, příjemně a s nezbytným prakticky všudypřítomným tanečním feelingem. Ale to je v pořádku, přesně to je parketa, kde se Issa cítí nejlépe a kde ji Frontiers zjevně chtějí mít – „Another World“ je další „pohodová, písničková deska, která se dobře poslouchá, chlupy na rukách nepostaví, ale důvod k ní se vrátit díky laskavě rozvernému uvolnění se najde“.
Pokolikáté už zazněla tahle charakteristika? U Issina konstatování, že snahou bylo udělat AOR album inspirované osmdesátými lety a několika tvrdými rockery, především Bon Jovi, Richardem Marxem a Heart, bude (nejen) Jonova parta asi kroutit hlavou, ale těm, kteří (s vědomím, že znovu dostávají poměrně známé, snadno odhadnutelné líbivé řemeslo, na jehož vrcholu stojí vydařený zpěv) doplní do své sbírky další podobně znějící kousek z Issiny tvorby, to vadit nebude.
|
