Kdyby kluky z Trans-Siberian Orchestra či Tobiho Sammeta přepadla touha angažovat pro svoje monstr podniky nové neotřelé hlasy (byť nepředpokládám, že stav, kdy by neměli kam sáhnout, jen tak nenastane), možná by mohli zalovit v prvotině projektu Knightfall klávesáka Keitha Dombrowskiho „Destiny Calling“. Vydávající firma se sice snaží fanoušky ohromit konstatováním, že Keith, vizionář na poli skladatelském i textařském, je připraven předefinovat symfonický power metal díky inovativní směsi majestátních symfonií a hromových power akordů, přičemž čerpá inspiraci u Nightwish, Delain, či Battle Beast a svým dílem vdechuje nový život do moderní metalové krajiny, ale znáte to – není sice šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, nicméně možná by bylo lepší zůstat na zemi. Anebo v případě Knightfall klidně i kus nad zemí, ale na výšiny ani jednoho z uvedených kolegů to zatím nevypadá.
Časem by mohlo. Keith umí napsat dobré melodie, má smysl pro dramatičnost, výpravnost a vtahující atmosféru, alespoň v případě, kdy hraje na příjemně přístupnou notu. Což činí na většině alba, které postupem času díky tomu začíná působit trochu mdle. Že dovede přitlačit na pilu, dokazuje v dravé „Raise Your Fist“, která přijde v době, kdy už posluchač může být nasládlou náladou poněkud ukolébán, takže tahle pecka velmi příjemně nakopává, podobně akčnější přístup lze postřehnout i (byť v menší dávce) v „The Hero Walks Alone“. Úvodní „Children Of Time“ je jako otvírák zvolená velmi dobře – na muzikálové dramatičnosti, která z ní dýchá, se dá velmi dobře stavět, zároveň prozradí, co jsou největší zbraně projektu a kde jsou jeho limity – zásadnější gradace až k nějaké nažhavené pointě ne a ne přijít, hodně kyslíku ubírá i velmi přátelsky pojatá produkce. Na šamanských sborech postavená výborná jedovka „Warcries“, či zasněná elfovina „Farewell“ se vzrušujícím zvratem mají dobrý potenciál s tímhle tvrzením zamávat, ale představte si, co by z „Waiting For You“ dokázali vymačkat Magnum, na jejichž území se skladba odvážně tlačí. Z tohoto pohledu se zrockovatělá výpůjčka od Pet Benatar „Invincible“ jeví největší šlápnutí vedle.
Zbraní hromadného ničení jsou u Knightfall prakticky bez výjimky všichni zpěváci. Kevin má dar každému ze svých kolegů, které lovil různě po světě, přidělit písně, jež mu jdou dokonale na tělo a když dojde na duety, umí spojit hlasy tak, aby vytvářely nezbytné napětí. Hlasová ústrojí vokalistů mu to nesmírně ulehčují, protože při troše štěstí bychom o většině členů pěvecké party Knightfall v budoucnu ještě mohli slyšet (osobním favoritem je smyslná dračice Stefani Keogh).
Na to, že je rozmáchlé pojaté album „Destiny Calling“ teprve třetím počinem, do kterého se Keith pustil (kromě přiložení ruky k dílu na albu kapely Anaria složil i kolekci orchestrální hudby, určené pro použití v chystané videohře „Aspect Heroes“), klobouk dolů. Jeho talent je nesporný, teď ho ještě pořádně vybrousit a mohly by se dít zajímavé věci.
|
