Jsou věci, které se dají tak nějak dopředu předpokládat, když ale přijdou, stejně nakonec všechny zaskočí. Neshody, jež uvnitř kapely Galneryus panovaly delší dobu, naplno vypukly během příprav páté řadovky „Reincarnation“. Zpěvák Yama-B si v jednu chvíli uvědomil, že už nechce být součástí vize, kterou za každou cenu prosazoval kytarista Syu. Konzervativnějšímu frontmanovi mimo jiné nevonělo čím dál častější flirtování s progresivnějším profilem a rozhodl se z kapely odejít. Toto rozhodnutí, ke kterému došlo uvnitř nahrávacího procesu, ale kupodivu nemělo negativní vliv na kvalitu desky. Jako by se dvojice bývalých souputníků naposledy semkla, aby dala vzniknout písním, jež měly být důstojnou tečkou za jejich sedmiletou spoluprací.
Na albu, které vyšlo 10. září roku 2008, se podílela většina členů Galneryus. Jedním kouskem přispěl zpěvák Yama-B, a je to právě skladba „Against the Domination“, která může posloužit jako možný důkaz vzniklých rozporů. Hard rockově odlehčený kousek s vyhrávkami ve stylu AOR je výrazně odlišný od toho, co ve svých písních předvádí kapelník Syu. Především absentuje kontrující progová hra, přítomna je pouze nekomplikovaná – a uvnitř skladby příjemně zrychlená – autorská strategie, která má za cíl jediné, a to rychle pobavit, možná náladově povznést. Vzhledem k tomu, že podobnou tendenci vykazují i některé skladby od dalších členů (klávesák Yuhki, basák Yu-To), je nakonec celkem složité vyvodit ze všeho alespoň amatérskou detektivní dedukci. Jisté je pouze to, že se po nahrání alba neodporoučel jenom zpěvák, ale o rok později také Yu-To.
Přitom odlehčenější kousky byly vždy součástí tvorby Galneryus, ať už za účasti prvního zpěváka nebo po něm. Znamenaly vítanou nástavbu složitější Syově tvorbě a dohromady rozhodně nešly proti sobě. Buď jak buď, album „Reincarnation“ i přes řadu různých vlivů působí kompaktně, jenom je možná o něco delší, než by mělo být. Během sedmasedmdesáti minutové stopáže některé prvky začnou splývat, jiné zaniknou vlivem slabší autorské invence. Pozitivní okamžiky nicméně převládají a řada z nich zasluhuje speciální recenzentskou pozornost.
Z prvních třech položek nejvíce zaujme sborový refrén úvodního songu. Každopádně ani v jednom případě nejde o nic převratného a po dohrání skladby „Blame Yourself“ se musíme obávat, zdali se v podobném duchu odehraje zbytek alba. Rozpor takové myšlenky přijde hned vzápětí, to když nejprve zazní pohodovka „Shining Moments“ z basákovy dílny a poté již zmíněný frontmanův kousek. V tu chvíli se kvalita nahrávky zvedne a nepoleví až do svého závěru, kde graduje ve velkém stylu. Nebudeme ochuzeni o várku extra chytlavých vokálních linek („Face to the Real“ s kouzelně klenutými slokami, nebo „Stardust“ s nádherným refrénem), o poklidně, avšak nadmíru atraktivně stavěnou "Seasons Cry", vysoce vtahující polobaladu "Fairy Tale", epicky teatrální finále ve formě songu "The Flag of Reincarnation", a samozřejmě ani o bohatý příděl šestistrunných eskapád, u kterých zůstává rozum stát. Sebetemnější progresivní závar pokaždé najde vzkříšení ve (zdánlivě) lehkorukých melodiích, což ve spojitosti s drsnějším zvukem vytvořilo copyright japonské kapely. Toto poznávací znamení bylo sice částečně vykoupeno odchodem zpěváka Yama-B, z dnešního pohledu ale můžeme konstatovat, že šlo o změnu nevyhnutelnou a v rámci posunu Galneryus i nezbytnou.
|
