S albem „Union Gives Strenght“ Japonci dodrželi dvouletý interval, který byl pravidelně vklíněn mezi jednotlivé studiovky. Deska vyšla v červnu roku 2021 pod štítem labelu Warner Music Japan, u kterého Galneryus zakotvili před sedmi lety. Dalo by se předpokládat, že větší vydavatelská firma zajistí kapele adekvátní promo, novince Japonců ale takové péče – minimálně z pohledu zahraničních posluchačů – věnována nebyla. Je to škoda, neboť Galneryus v současnosti platí za nejlepší metalovou akvizici z tamějších končin a rozhodně by si zasloužila větší pozornost...
Platí to i s ohledem na skutečnost, že kapelník Syu do svého rukopisu čím dál více tlačil progresivní prvky, a to s velmi temným podtextem. Japonský autor dal na třinácté studiovce naprostou volnost vnitřním démonům a album tak většinu času působí jako odpuzovač na všechno pozitivní a optimistické. Stačí si přečíst názvy skladeb „The Howling Darkness“, „Flames of Rage“ nebo „Bleeding Sanity“, aby jemnocitněji založenému člověku nebylo dobře na duši. Když se takový jedinec přesto pustí do poslechu nahrávky, může se stát, že si brzy bude připadat jako nebožák lapený do tekutého bahna, které jej s každým dalším nadechnutím nemilosrdně stahuje do svých smrtelných útrob.
Z toho vyplývá, že by album mohlo být „hratelné“ pro příznivce temného power / progu ve stylu amerických spolků Nevermore či Witherfall. Japonci stále udržují vysokou řemeslnou kvalitu a dokáží zaujmout každého, kdo v hudbě hledá zapeklité hudební postupy. Neznamená to ovšem, že pro příznivce smířlivější tváře Galneryus nebude v playlistu jediné atraktivní místo. Po mordoru úvodních čtyř skladeb totiž dojde k postupnému uvolňování, které rozdělí desku na dvě poloviny. V té druhé už dostanou prostor prosvětlenější plochy připomínající staré časy Japonců. Nejpůsobivějším momentem alba je kompozice „Whatever it Takes (Raise our Hands!)“, která nabízí maximální komplexní zážitek spojující obě polohy japonské kapely. Po úvodním přátelském vstupu následuje sólo, ve kterém si projdeme celou cestu přes očistec až po blahodárné vykoupení. V této skladbě se naplno projevuje řemeslné mistrovství a virtuozita, na kterou může většina smrtelníků hledět pouze s otevřenými ústy.
Zbývající dvě položky jsou přehrávky starších skladeb z alb „Advance to the Fall“ a „One for All – All for One“. Velmi dobré, ovšem vždy se stínem moderně podladěného zvuku, který každý ostřejší hudební paprsek odrazí jako plážový slunečník. Taková byla podoba japonské kapely (i s novým bicmenem s přezdívkou Lea) před třemi lety. Díky navazujícímu albu "Between Dread and Valor", které vyšlo loni a jež nabídlo nečekaně vstřícné autorství, ovšem víme, že u této kapely si v současné době nemůžeme být ničím jistí. Jestli příští nahrávka bude více progresivní, melodická, nebo se její obsah poveze na kompromisní žánrové hranici, zjistíme už za měsíc, kdy vychází studiová novinka s titulem "The Stars Will Light the Way".
|
