Byť se v minulost v souvislosti s Black Diamonds nejčastěji skloňovalo jméno Gotthard (víte jak, Švýcarsko a hard rock…), daleko zásadnější mi v rámci komparací přijde fakt, že v roce 2018 vyrazili Black Diamonds na turné s Crystal Ball, jež v nich soudě podle aktuální novinky „Destination Paradise“ zjevně zanechalo hodně vzpomínek. To už měli na kontě třetí album „Once Upon A Time“, v souvislosti s nímž se o nich zaslouženě začínalo mluvit hlasitěji než dříve. V roce 2021 se s deskou „No-Tell Hotel“ protlačili na medailovou pozici ve švýcarském albovém žebříčku, do party následně přibrali kytaristu Chrise Bladea Johnsona a s jeho autorskou výpomocí se vydali za novými metami. S novinkou „Destination Paradise“ by to mohlo jít celkem snadno.
Důvod je nasnadě – Black Diamonds stoprocentně dodržují žánrová pravidla, takže jejich muzika zní hodně povědomě a snadno klouže do podvědomí, švýcarská čtveřice se umí vytasit s ohromně chytlavými háčky a podává je s takovou lehkostí, radostí a elánem, že naskočit na jejich udičku je naprosto přirozené. Nevýhodou může být určitá podobnost skladeb, takže k tomu, abyste o Black Diamonds věděli vše zásadní, nemusíte nutně projíždět celé album (ale jste-li žánroví příznivci, určitě na to dojde a nikdo vás k tomu nebude muset nutit), stačí vytáhnou pár skladeb.
Chybět mezi nimi nebude úvodní svižná „Through Hell And Back“, o níž by se dalo klidně tvrdit, že musí být výsledkem nějaké bujaré chvíle, strávené v jedné místnosti společně s Crystal Ball, tohle je ideálně zpracovaný prototyp melodicky zpěvné muziky se silným sborovým nápěvem a energií, stejnou náladou oplývá i v lehce volnějším duchu pojatá „After The Rain“. Přihodit je třeba i optimistickou „Everyday Heroes“, v níž Black Diamonds z přímého vlivu svých krajanů vyklouznou, vsadit lze i na baladickou zklidňující pocitovku „Only For A While“, která vám srdce neurve, ale i tak jde melancholičtější pohupování Black Diamonds ohromně dobře od ruky, nejostřejší příchuť a van halenovský halekací refrén nabídne stadionovka „Rock & Roll Is My Religion“, a k tomu, jak daleko směrem k popu jsou Black Diamonds ochotni zajít (o rockovou dravost se ani v téhle položce připravit nenechají) , předvedli v povedené výpůjčce „Leave A Light On“ od Belindy Carlisle.
To, že sedm skladeb prozradí vše zásadní ještě neznamená, že by zbývající menší polovina ztrácela dech. Byť závěr alba už zní víc než známě, teoretické zkracování by nebylo na místě, Black Diamonds jsou zábavní až do finální tečky. Bodejť by ne, když po vydařené „Once Upon A Time“ a ještě vydařenější „No-Tell Hotel“ posunuli kvalitativní a bavičskou laťku zas o kousíček výš.
|
