Při poslechu debutu power metalové kapely Calypsian mnohé napadne, že jde o další z nahrávek generovaných umělou inteligencí. Je pravda, že některé drobné znaky tomu napovídají, důkaz člověčiny je ale hmatatelný a při krátkém pátrání se o tom dá snadno přesvědčit. A potom - tohle album nezní jako Sabaton nebo Powerwolf, tedy uskupení, které se AI momentálně snaží napodobit nejvíc (takže by se při troše zlomyslnosti dalo napsat, že tvorba těchto známých formací je pro počítače nejsnadnější k předělání do svých algoritmů).
Pravdou je, že francouzský projekt Calypsian má zatím problémy s obsazením nástrojových pozic. Debut stvořila dvojice muzikantů, jejichž identita je - snad z nějaké nemístné skromnosti - úmyslně tajena, a to právě do doby, než půjde o plnohodnotnou kapelu. Bylo by dobré, kdyby se mise podařila, jelikož některé skladby ze zápisu "Frozen Firestorm" zní velmi nadějně a vybízejí k opětovným poslechům jako málokterá z nejnovějších žánrových desek.
Jde zejména o rozjezd alba ve formě rychlomelodických kousků "Remember the Forgotten" a "The Way of the Warrior", které cílí na fanoušky rané Sonaty Arcticy (start první písně hojně čerpá z hitovky "Misplaced"), Power Quest, Fellowship a řady dalších. Lehoulince sjízdné hudební plochy a větrné harmonie dokonale navnadí na poslech zbytku nahrávky. V tempu zvolněná "Seven Seas" nadějné vyhlídky potvrdí, i když ve zpěvném refrénu není složité identifikovat cizí autorský element.
Titulní položka přepne stylový čudlík do polohy "odlehčený power metal" v intencích britského hudebníka Frasera Edwardse, a hudbě najednou spadne řetěz. Dojem vzápětí napraví příjemná balada "Dragon´s Lament" a ještě více navazující "Between the Worlds" s okamžitě příchylným chorusem, nádherně vytesaným sólem (kéž by bylo ještě delší!) a zábavně hopsavým závěrem. Jenže poté se rozezní track "Eternity", ve kterém dojde k vokálnímu experimentu, který je vyloženě nevábný, a ani finálovka "At the Gates of Heaven" pošramocenou náladu nezvedne. Tyto momenty zbytečně umocní potenciální krizové body nahrávky, mezi něž patří svébytný a rozhodně ne dokonalý zpěv, který nemusí být každému po chutí, měkký zvuk nebo některé generické atributy a sekvence, jež skutečně znějí jako výpomoc umělé inteligence. O to víc lze - prozatím bezejmennému kapelníkovi - přát, aby k sobě našel plnohodnotné spoluhráče a tím se vybičoval k sepsání kontinuálně dobrého alba. Potenciál k tomu určitě má.
|
