Švédská power metalová parta Krilloan se ve své krátké historii dopracovala již k druhému plnohodnotnému zápisu. Kapelník Klas Holmgren karty nicméně odhalil již na EP "Stories of Times Forgotten", které hlavním studiovkám předcházelo. To, co bylo zřejmé před třemi lety, se postupem času potvrdilo, a jelikož šlo krom pozitivních atributů i o okolnosti méně lichotivé, nelze napsat, že by to bylo vyloženě ku prospěchu věci.
Začněme z té lepší stránky. Hudba Švédů jde naproti fanouškům starého dobrého power - speedu, a to přímočaře a nekomplikovaně. Produkce je dobrá a z pohledu marketingu je vše spolehlivě ošetřeno díky italskému labelu Scarlet Records. A tím je výčet jednoznačných pozitiv vlastně vyčerpán. Přestože se výhradní autor Klas Holmgren snaží, seč mu síly stačí, je evidentní, že mu chybí správné skladatelské střevo. V nejlepších momentech buď připomíná nebo rovnou čórkuje slavnější kolegy Blind Guardian, Gamma Ray, Running Wild či Nostradameus, ve zbytku obsahu pak evokuje snahu kapel (namátkou severští krajánci Axenstar nebo Gaia Epicus), které jsou kvůli nedostatku invence či špatným rozhodnutím navždy odsouzeny zůstat v zadních řadách za nejlepšími.
Situace mohla být lepší s kvalitním zpěvákem, tím ale frontman Alex VanTrue není a jeho výkon táhne muziku hodně dolů. Na sklonku okurkové sezóny nicméně platí, že zavilí fanoušci žánru nešlápnou vedle, když zkusí stopy "Atlantean Sword", "Kings of the Iron Hill", "Avenging Son" (i přes jednoznačně vykradené sloky) nebo "Beyond the Gates". S určitou dávkou sebezapření a při nedostatku lepší muziky se dá považovat za snesitelné celé album. Jen nelze počítat s tím, že by se při poslechu dostavilo něco jako pocity uspokojení a spontánní radosti.
|
