Hlavní důvody k tomu, proč si poslechnout desku „Zantea Chronicles: The Nightmare Awakens“ od Forbidden Myth jsou koncepční dramatický příběh, jehož barevnost by mohlo zajistit devět zpěváků a hostovská účast Boba Katsionise. Hlavní důvod k tomu, proč se albu vyhnout, je nuda.
Před třemi lety představili řečtí prog rockeři Forbidden Myth (alias projekt skladatele a klávesisty Antonise Adelfidise) mytologickou rozprávku „Zantea Chronicles: The Dream Dominator“, jež by měla být klasickým vyprávěním o triumfu dobra nad zlem. Aktuální díl s názvem „Zantea Chronicles: The Nightmare Awakens“ slibuje dramatičtější a temnější zápletku. Jenže zůstává jen u slibů. Hudební kabát zápletky příběhu koželuha Derolta, jenž je zlounem Vosarem navigován k tomu, aby osvobodil neživou zlou královnu Jahat z vězení, je poměrně děravý. Dominantní roli hraje staromilsky znějící klapky nejen od hlavní postavy projektu, noneto pěvců převážně trpí podivnou jalovostí a nezáživností, a nazývat Antonia Adelfidisem skladatelem (alespoň v kontextu druhého dílu „Zantea Chronicles“) je stejně odvážné, jako tvrdit, že Richard Genzer je na základě angažmá v FK Amfora fotbalista.
Stvořit více než sedmdesátiminutovou nahrávku není samozřejmost, nicméně zásadnějších nápadů je na ní s bídou na pár minut, jako kdybyste vydatně louhovali tvorbu Ricka Wakemana, Raya Manzareka, či Marillion a z žalostných zbytků se pokoušeli stavět katedrálu. Trocha přemýšlivosti, trocha psychedelie, hodně kláves, mdlé a tuctové hlasy a totálně vlažná atmosféra se těžkopádně vlečou, občasné zrychlení není kdovíjak zásadní, aby posluchači uštědřilo alespoň jemný kopanec, a tak „Zantea Chronicles: The Nightmare Awakens“, bez toho, aby byť jedinou skladbou zanechalo škrábanec v šedé kůře mozkové, nenávratně míří do propadliště hudebních dějin.
|
