Celých deset let si museli počkat fanoušci Victory, potažmo Hermana Franka, na nečekaně povedené comebackové album "Gods Of Tomorrow", které Herman vydal pod hlavičkou legendární německé úderky Victory v roce 2021. V té době v kapele již žádný hráč pamatující vydání debutu nezůstal, nicméně Herman naskočil na palubu bezmála téměř před čtyřiceti lety a tak jej lze vnímat jako osobu, která soubor definuje zvukově i hudebně. Stal se výhradním autorem všech skladeb na posledních dvou albech (texty píše zpěvák Gianni Pontillo), které natočil s novým kvartetem muzikantů. Na rozdíl od podobně naladěného kolegy Michaela Schenkera nebyli angažováni prvoplánoví nájemní hosté, jejichž jména se dobře vyjímají na promo materiálech firmy, ale talentovaní muzikanti, kteří si nepotrpí na hvězdné manýry a fungují jako celek. Deska „Gods Of Tomorrow" se stala příjemným artefaktem pro staromilce, kteří na džísku v osmdesátkách našívali loga s Accept, Motley Crue, Judas Priest nebo Van Halen. Od každého tu najdete trochu. Hlavně v řezavých judasovských riffech Rusa Mike Pesina, v acceptovských, snadno identifikovatelných sólech Hermana Franka, i trošku hagarovských poloh v rejstříku pěvce Gianni Pontilla.
Když byla na jaře letošního roku avizována nová fošna, srdce mnohých fanoušků pookřálo. Victory nastoupili do věhlasného Horus Sound Studia (v něm vznikly největší klenoty německého speed / thrashe) v nezměněné sestavě a novinku objevíme v obchodech ve stejnou dobu, kdy žáci zjistí, že začal nový školní rok.
Po několika soustředěných posleších se vyjeví určitá koncepce alba. Frank na „A“ straně vinylu zařazuje hard rockové songy ovlivněné americkou sleaze metalovou produkcí, někde tam, kam směřoval vývoj Victory na počátku devadesátek. Úvodní „Tonight We Rock“ rozvlní boky boogie rytmem, a na tuto scénu odkazuje i „American Girl“, ve které je silně přítomná jižanská atmosféra, na pozadí jako bych zaslechl steel kytaru. Silné sbory dokreslují uvolněnou atmosféru. V podobném duchu cválá i rádio hit „Count On Me“ (nevybaví se vám podobnost refrénu s „Dogs on Leads“?). První stranu uzavírají středně tempé hard rockové pecky „Surrender My Heart“ a „Unbelievable World“ s pomalu vystavěnou atmosférou, připomínající Dio v nejlepších letech. Ústřední okamžiky alba se zpěvnými kytarovými sóly.
Strana „B“ spíše odkazuje na Frankovy léta v Accept – typické riffy jako by vypadly třeba z alba „Balls to the Wall“ – jak hodně podobnou stavbou, tak přesně zkopírovou barvou zvuku. Takový pocit lze získat při poslechu trojice „Moonlit Sky“ „Falling“ a „Money“. Nejpomalejší a nejdelší píseň se zpěvným refrénem klidní atmosféru a trochu uspává. Tuto náladu v závěru alba rozjitří rockec „Virtual Sin“ ve stylu AC/DC.
Nový počin Victory lze hodnotit veskrze velmi pozitivně. Po mnoha koncertech, které kapela absolvovala v minulých letech v sestavě, v níž nahrála novinkové album, je patrné, že je sehraná jak precizní švýcarský strojek. Pozitivní energie se podepsala i na společném nahrávání a dolaďování skladeb v hannoverském studiu. Herman Frank se opět představil jako dvorní autor veškeré produkce a povedlo se mu napsat vcelku svěží a pohodovou hard and heavy desku osmdesátkového střihu. K dobru je nutno přičíst skvěle nadupaný sound, po technické stránce snad nejlepší, jaký lze od hannoverských hrdinů slyšet.
Menším problémem je opakující se vzorec písniček, nové album kompozičně i skladatelsky navazuje přesně tam, kde předchozí deska skončila. V podobném duchu a stylu se nesou i Frankova sólová alba, nahraná ve stejném studiu s kytaristou Mikem Pesinem a mícháná zvukařem Arnem Neurandem. Přes ujišťování Hermana o snaze oddělit rukopis obou spolků opět posloucháme směsku (byť) příjemně odsýpajícího osmdesátkového germánského hevíku s acceptovskými riffy, proloženou kapkou metalu amerického střihu, čerpajícího u sleaze rockových velikánů. Mnohý pamětník to ocení, neboť jen málo kytaristů poznáte podle osobitého stylu a zvuku. Pokud bych se měl rozhodovat mezi posledními dvěma alby Victory, o kapánek invenčnější a chytlavější mi připadá „Gods of Tomorrow“, kvalitnější zvuk aktuálního náskok maže a tak to vypadá na plichtu.
|
