Na italské formaci Vision Divine lze krásně pozorovat umělecký oblouk, který ve své kariéře vyklenul Carlo Andrea Magnani alias Olaf Thörsen. Od devadesátkových čistě power - speedmetalových začátků se propracoval k jemně progresivnímu poweru s mírnou dávkou moderní aury. V případě nejnovějšího zápisu s titulem "Blood and Angel´s Tears" Magnanimu s komponováním písní pomáhal klávesák Alessio Lucatti, a také (stále ještě nový) frontman Ivan Giannini.
Giannini je určitě dobrý zpěvák, kvůli účinkování ve vícero projektech ovšem jeho hrdlo začíná být mírně oposlouchané (celkový dojem ale prozatím zůstává pozitivní). Lyricky se ocitáme na začátku dvoudílné koncepční ságy, jež je v případě aktuálního alba rozdělena do jedenácti kapitol. Po atraktivním intru s názvem "War in Heaven" nás pohltí tóny skladby "The Ballet of Blood and Angel´s Tears", ve které jsme svědky členitého děje s řadou dramatických zvratů, hutných zvukových stěn a nedominantních, ale jednoznačně přítomných moderních prvků, přesto se z nějakého důvodu nedaří song snadno uchopit, a to ani po velké řádce poslechů. Svým způsobem to platí pro celé album - na pozadí bohatě aranžovaných skladeb neustále vnímáme vysokou řemeslnou úroveň, do paměti se ale jednotlivé kapitoly / písně zapisují jenom velmi ztuha.
Záchytným bodem může být pečlivě vystavěný track "A Man on a Mission" s dominujícím Gianninim, rozmanitá a umělecky hodnotná stopa "When Darkness Comes", případně rozloučení ve formě songu "Lost" s chytlavě gradovaným narativem italského vypravěče. Potěší dva rychlíky, i když těm k lepšímu vyniknutí brání zemitě moderní zvuk. V kusu "Once Invincible" je zajímavé stopovat krátký přechodový riff, jenž nostalgikům připomene devadesátkový Labyrinth, tedy druhé významné působiště Olafa Thorsena. "The Broken Past" ještě více přitlačí na power - speedovou notu (včetně účasti hostujícího Alessandra Contiho), dojem je slušný, vzhledem k obecné ojedinělosti těchto žánrových prvků ale můžeme pasování dané skladby na pozici prvního singlu považovat téměř za klamavou reklamu.
Více zamrzí sklouznutí k trendové hopsačkové rytmice skladby "Drink Our Blood", případně méně vtahující vokální nástupy některých kapitol. A pokud se zmíněného emotivního přenosu týká, ten zůstává překvapivě nízký, jako kdyby v muzice Italů vězelo cosi strojeného. Nové album Božské vize je zřejmě nutné vnímat v jeho koncepční hloubce, jako promyšlené dílo stavící příběh na úroveň hudby. V tomto ohledu Italové (s novým bicmenem Mattem Peruzzim) nezklamali a laťku, kterou si sami nastavili díky předešlým studiovkám, drží pořád celkem vysoko. O stanovení nového osobního rekordu ale nemůže být ani řeč.
|
