Jedenáct let se katalánští Braindrag (zejména prostřednictvím tří EP) zastřelovali, než se jim definitivně podařilo udělat dlouhohrající zářez do diskografie. Zvláštní je, že všechna EP kapela vydala v období let 2017 – 2019, a potom si zase dala čtyřletou pauzu. Zvláštní je to o to víc, že třetí EP „Atraverme“ je výcucem z prvních dvou, neboť v mezidobí do kapely nastoupila zpěvačka Mireia Pérez, která nově přezpívala některé z již zveřejněných skladeb. Po studiové odmlce Braindrag začali vypouštět singly, jež se později objevily na debutu „Coure Roent“. Ani ten se neklubal na svět snadno, původní březnové nezávislé vydání příliš ohlasu v rockové obci nevyvolalo, ale stačilo alespoň k tomu, aby se Braindrag dostali do hledáčku firmy WormholeDeath, jež „Coure Roent“ vypustila do druhého kola.
Kdybych měl být statistikem, hodnotícím dosavadní činnost Braindrag, příchod Mireiy Pérez bych považoval za pravé zrození španělské party. Její osobitý a zajímavě zabarvený hlas je to zásadní, na čem Braindrag můžou stavět. Poměrně neprostupná, přemýšlivá a alternativní (s přibývajícím časem bych se nebál na moment dojít až k pojmu neuspořádané, lehce zhulené psycho) muzika až tolik háčků nenabízí, byť po poslechu úvodní „Nexe elèctric“ s tímhle tvrzením asi nikdo souhlasit nebude. Z hlediska přístupnosti Braindrag uspořádali „Coure Roent“ v podstatně ideálně - doširoka otevřené dveře v „Nexe elèctric“ s kousavým riffem, neposednou melodií, pružným vokálem s kapkou chutného jedu a příjemnou nadrzlostí, i následný tempový zvrat a zpomalení s probublávajícími klávesami mají šťávu a šmrnc, následná emotivnější a hrubější riffovka „Pro Human Race“ se dlouho jeví jako nejzásadnější položka desky, škoda, že do ní vstoupí silný orientální motiv, který vyhrocenost skladby zbytečně zbrzdí. Mají-li být první dvě skladby pro Braindrag hlavní cesta, na kterou se kterou se budou orientovat, stojí za to nepustit je ze zřetele.
S tahavější a robustnější „Salta“ se Braindrag začínají vracet k loňským singlům a trochu tím ztrácí drive a povolují víc kohoutek pro sice velmi decentní, ale poměrně syrovou psychedelii, jež vrcholí v úvodu závěrečné „Rhpasody“, která se v druhé polovině velmi nekomplikovaně rozběhne a stane se z ní příjemně poslouchatelná záležitost. Tvrzení o prvním dlouhohrajícím albu nabourává fakt, že plíživou, hrubou a postupně poněkud splašenou „Try Not To Fall“ s výraznou basou si Braindrag vypůjčili od dávno rozpadlých krajanů Tropel Nat. Soudit o ní, zda zapadá do konceptu Braindrag, je bezpředmětné, v rámci alternativního přístupu je od kapely možné čekat v podstatě cokoliv. A zásluhou ultra zajímavého hlasu to bude zpravidla důvod alespoň ochutnat.
|
