Pro obrázek o tom, kudy vedou cesty švédských Knights Of The Realm, je odvolávání se na působiště členů kapely trochu zavádějící, ale když se vám v portfoliu objevují Tiamat, Avatarium, Eclipse, Tank, či The Night Flight Orchestra, je jasné, že po personální stránce má stockholmská čtveřice slušně nabito. Daleko podstatnější je, že Marcus von Boisman, Lars Magnus Henriksson, Mats Rydström a Lars Sköld (pouze basista Rydström se v rámci Knights Of The Realm neschovává za přezdívku) mají zjevně v krvi britskou novou heavy metalovou vlnu, a snad ještě o kus bližší jim je německá heavy metalová scéna. Mají o něco jednodušší život v tom, že na území, v němž se pohybují, to zásadní už dávno napsali Primal Fear, Accept či U.D.O., jejichž recept mají dokonale zmáknutý, a hlavní devízou kapely je energie a přesvědčivost, která z alba „Darker Than Leather“ stříká do všech stran.
Ani nevadí, že po prvních třech skladbách víte o kapele téměř vše, trojlístek „Hell Can Wait“, „Killer Machine“ a „Burn“je natolik vydařený, aby vás Knights Of The Realm chytli za uši a už nepustili, a zároveň natolik signifikantní, abyste měli DNA kapely dokonale prokouknutou. Akční šlapavá muzika, ideálně a sympaticky vlezlé refrény („Hell Can Wait“ a „Killer Machine“ v tomto ohledu jasně dominují, kapela se k podobnému modelu často a ráda vrací), nabroušené, jak řeznickým sekáčkem sázené riffy, důrazně neústupná rytmika, skladby ideálně rozvíjející kytarová sóla a testosteronový zpěv jsou velmi silným základem, na němž se dá bez potíží budovat heavy metalová katedrála. Trochu nevýhodou pro druhou polovinu alba je fakt, že úvodní trojlístek je ohromně silný, takže druhá polovina alba není až tak působivá, ale pokud byste kteroukoliv z písní vytáhli před vydáním desky jako singl, pozornost by spolehlivě přitáhla. Nezbytnou disciplínu v podobě pomalejšího kousku mají Knights Of The Realm skvěle naposlouchanou a zpracovanou – „The Dark“ s úvodním teskným vybrnkáváním a následným přitvrzením pochází z acceptovsky drsné ploužákové školy z osmdesátkových let, kapela sebejistě působí, ať vsadí na rozvážnější tempo (viz závěrečná „Power Of Evil“) nebo se utrhne ze řetězu a v „Another Kind Of Thunder“ speedově uhání a nebere žádné zajatce.
„Vystoupit z pandemie bylo skvělé, ale zvládnout život, když se pak věci vrátily do normálu, bylo pro nás všechny o něco těžší! Dobrá věc je, že jsme mohli něco z toho nasměrovat do nových písní, což je podle mě udělalo silnějšími a temnějšími," přibližuje náladu alba kytarista Magnus Hendriksson. Troufnu si s ním částečně nesouhlasit – síla je nezpochybnitelná, ale svojí náladou na mne elektrizující a s chutí zahraný staroškolský heavík Knights Of The Realm působí ohromně pozitivně.
|
