Nevím, jestli jde jenom o můj dojem, nebo skutečně začínají být ženské growlingy atraktivnější než mužské. Jako by se v hlase (v naprosté většině) ladných a subtilních dam mísila machistická brutalita s něčím, co mužští zpěváci už do svého projevu propašovat neumí. Jakási nedosažitelná dávka démonického estrogenu. Týká se to např. Alissy White-Gluz z Arch Enemy, Linney Landstedt z Tyranex, Kitty Saric z Dekadence, Priky z Nervosy, Lady Owl z Pokerface nebo Clarissy Badini z thashové smečky Vicious Blade. Ve všech případech jde o charakterově plnokrevné a také zvláštním způsobem přitažlivé hrdelní představení!
Debut Američanů Vicious Blade díky Clarisse vnáší do žánrových vod příjemné osvěžení. Songy jsou úderné, drsné a nezdržující. Celé album má slabou půlhodinku a většina songů se pohybuje na hranici tří minut. To zajišťuje koncentrovaný přísun energie, která se v případě této kapely propojuje rovněž s dobrou muzikou. V téměř každé skladbě zazní chytlavá riffová plocha, jež důležitým způsobem dynamizuje stavební strukturu a zaručuje permanentní posluchačskou pozornost.
Burácející thrash (a trochu death) v podání Vicious Blade nemá mnoho slabin, spíše naopak. Mezi vyložené chuťovky patří klasickým heavy metalem, respektive punkem okořeněné kousky "Forged Steel" a "Nocturnal Slaughter". V prvním jmenovaném Clarissa přepne do měkčí polohy, ve které je snad ještě lepší než v growlingové. Proto velmi zamrzí, že k hlasové změně dojde jenom na malou chvilku, a to na začátku slokových sekvencí. To jsou ale detaily, které nemohou zvrátit fakt, že vzniklo velmi dobré thrashové album, jemuž ďábelským a jedinečným způsobem vévodí frontwomanka Clarissa.
|
