Mostečtí Arawn na konci září vyřízli třetí rýhu do své studiové pažby. O tomto kroku dávali vědět dlouho dopředu formou několika singlů, z nichž minimálně jeden působil velmi netradičně. Šlo o skladbu "Immortal", která obsahuje prvky, jež bychom očekávali spíše na nějakém power metalovém albu. Zbytek nových songů působí rovněž překvapivě, konkrétně v tom, jak po úvodním neslaném nemastném dojmu začnou postupně zalézat pod kůži.
Na první jetí zní tohle album jako přehlídka nejběžnější riffů z gotenburské melodeathové školy. Trocha thrashe a metalcoru, hodně melodií, špetka techniky a rytmické měňavosti, dohromady ale nic, co bychom neslyšeli nesčetněkrát v tisíci dalších variací. K tomu sice nejednotvárný, ale také nijak zvlášť charismatický frontmanův zpěv a texty, ve kterých se nešetří vycpávkovými zájmeny a lacinými rýmy ("jsem oporou tvou, co tě nenechá na kolenou, jsi součástí mou, strasti na mých ramenou"). Jenže to, co se na začátku jeví jako slabina, se nakonec přetaví v pravý opak.
Na tohle album se totiž musí odjinud. Budeme-li těleso Arawn porovnávat se spolky, které celou hrací dobu silně připomíná (ze zahraničí In Flames a od nás Asmodeus), výsledkem bude vždy hudba zavánějící úsměvnou provinčností nebo menší dávkou talentu. Od podobných srovnání je proto lepší ustoupit a bez předsudků najet na frekvenční vlny, na kterých mostecký kvartet své tóny vysílá. Pak do sebe najednou začnou zapadat vícežánrové prvky i vášnivý zpěv Jirky Suka. Kluci do toho dávají kus sebe, což se projeví nejen v hudbě, ale i v nezvykle angažovaných textech, které jsou plné ekologické i civilizační sebereflexe.
Speciální zmínku zaslouží - krom dobrého zvuku z dílny Zdeňka Ondráčka - folkové motivy, jež jsou součástí úvodní skladby "Veď naše lodě" a ke kterým jako předloha posloužila staronorská lidovka. Máme zde dvojkapitolu s názvem "Necronomicon", v níž figuruje nejedna atraktivní pasáž. "Nejhloupější tvor" (není těžké uhádnout, koho mají autoři na mysli) potěší vybrnkáváným intrem a překvapí sólem, pro které kytarista a mluvčí kapely Zakk našel předobraz v práci Alexi Laiha (Children of Bodom). Závěrečná "Immortal" i díky mnoha hostujícím zpěvákům vzdává nadmíru důstojný hold zakladateli hudebních vydavatelství Immortal Souls Productions a Slovak Metal Army Juraji Haríňovi. V hudbě Arawn je snítka naivity, ale hlavně kus srdce, a pokud na tuhle hru - která bude ještě lépe fungovat na koncertech - přistoupíme, nebudeme po poslechu alba "Kapitola III" odcházet s nepořízenou.
|
