„Assembly“ je oproti „Musique“ asi více pocitové, emotivnější, protože jsem k němu texty psala já,“ komentovala vydání pátého řadového alba Theatre Of Tragedy zpěvačka Liv Kristine. Emotivnější, to je hřebíček na hlavičku, jenž v rámci diskografie spolehlivě posunul na kvalitativním žebříčku „Assembly“ před „Musique“. Jeho náplň má sice stále daleko blíž k elektro-popu než k jakémukoliv metalovému žánru, ale už se na něm alespoň dají najít solidní melodie i trocha lidského tepla.
Může za něj (za vším hledej ženu) opět Liv Kristine. Její zpěv má víc prostoru než na minulé desce, je oproti odosobněnému nastavení Raymonda daleko přirozenější, spolehlivě s muzikou funguje, byť je asi nejkontrastnější položkou vůči celkovému vyznění, i když i na její hlas se občas naroubuje nějaké elektronické hejblátko. Období, v němž Raymond začal poslouchal úplně jinou muziku než v minulosti, hlavně elektroniku Kraftwerk a začal muziku mnohem víc skládat na počítači zjevně pokračovalo, ale „Assembly“ pomohly dvě zásadní věci – melodie měly stejný význam jako zvukový kabát a sound alba, byť nasycený elektronikou až po okraj, začínal chytat přirozenější barvu a nezněl až tak protivně.
Ačkoliv na doomové období Theatre Of Tragedy totálně rezignovali, do kybernetické invaze občas sympaticky prosákla chuť gotického rocku. Refrény se částečně vrací k dřívější melancholii i zpěvnosti a do skladeb prosakuje i víc nálad – úvodní kousavá a důrazná „Automatic Lover“, v níž docela akčně vykukují kytary, je daleko živější a tudíž chytlavější než studeně hypnotická „Play“, či neosobní „Flickerlight“, nejsympatičtější a příjemně nasládlé položce „Superdrive“ (pokud chcete na desce objevit kouzlo Liv Kristine na první dobrou, začněte od této položky – obecně vzato, to, že Liv zkoušela pro ni nepříliš typické hlubší polohy, považuju za největší pozitivum „Assembly“) dokáže v porovnání s poněkud splašenou a striktním rytmem ubíjející „Universal Race“ dokonce i pohladit.
Dávní fanoušci nad kapelou a touhou po návratu ke gotickému či doomovému výrazu asi definitivně zlomili hůl, nicméně zdálo se, že by elektronická cesta Theatre Of Tragedy mohla začít dávat smysl. V době vydání „Assembly“ si Liv pochvalovala, jak je v kapele vše skvělé a bezproblémové, jaké to je štěstí, že může být v kapele, kde se k sobě chovají hezky. O rok později, když jí přilétl e-mail, obsahující informaci o vyhazovu z kapely (je jedno, jestli za ním budete hledat údajně nepřekonatelné hudební rozpory nebo fakt, že se na svět začínala klubat nová Livina formace Leaves Eyes), už si asi nic podobného nemyslela.
|
