Očekávat, že rakouští symfonici Dragony vydají další skvělé album, nebylo tentokrát úplně snadné. Důvodem byly některé singly, které indikovaly sklouznutí kapely k bezduchému žánrovému trendařství a jako takové významně utlumily přípravy velkolepých oslav. A možná i proto deska s nepěkným titulem "Hic Svnt Dracones" udeřila s překvapivou a obrovskou silou, jelikož předem zveřejněné songy zůstaly nejslabšími články tracklistu a zbytek je v podstatě konstantní a neodolatelná stylová radost.
Šestičlenná sestava - od minula obměněná na pozici kytaristy a bicmena - zůstává při chuti a její občasné úlitby k hopsavému metalu lze vnímat jako marketingovou vějičku, které je dnes těžké uniknout (ať už pod tlakem firmy, z vlastních zištných pohnutek nebo obojího). Většina songů si razí cestu původním a pro autory evidentně přirozenějším hudebním prostředím, a tak je leccos rázem odpuštěno. Už jenom poslech kompozic "Silver & Blood" a "Hic Svnt Dracones" (se špetkou Meat Loaf a Queen!) stačí - i díky vypulírovanému zvuku od Jacoba Hansena - k tomu, aby fanoušci symfonického poweru padali v úžasu na kolena a všem hudebníkům slibovali věrnou službu nejen do smrti, ale úplně navždy (protože na smrt se ve světě fantazie nehraje).
Nejsilnější disciplínou Rakušanů zůstávají sbory. Zatímco v klidnějších pasážích si budeme připadat jako bychom jenom tak lehce povlávali kousek nad zemí (a sem tam o ni škrtli), při nástupu hřmotných vícehlasů se vymrštíme k nebeské klenbě, kde budeme plout, rotovat, skotačit, nadzvukově uhánět a zanechávat za sebou kondenzační čáru štěstí. V tomhle jsou Dragony skutečně jedineční, přičemž neodmyslitelnou součásti vokálního úspěchu je zpěv Siegfrieda Samera, ať už sborový či sólový. Sympatický frontman vnáší do hudebního profilu esenci přátelské vlídnosti, která odradí fanoušky temného či nasvaleného power metalu a přiláká všechny ostatní.
V songu "Dreamchasers" Samerovi pomáhá hostující Ambre Vourvahis z Xandrie a oba tesají další melodický klenot kapely. Ostatní písně patří do prostoru mezi uvedenými vrcholy a umělou hopsačkou "Twilight of the Gods", jež stojí na opačném kvalitativním spektru (přesto se dá v pohodě přežít). Stejně jako intro "From the New World (1584)", které pracuje s Dvořákovou Novosvětskou způsobem, jako by na světě již dávno neexistovala verze od Rhapsody. Jiné důvody ke stížnostem ovšem nejsou, novinka Dragony je znamenitou symfo-power metalovou oslavou, která bude fanoušky žánru stoprocentně bavit.
|
