To se to vymýšlí název kapely, když máte bubeníka, který má „fakt podivně narostlé malíčky…“. Od okamžiku, kdy Crippled Fingers vymýšleli své jméno, uplyne zanedlouho patnáct let. Pražská čtveřice od té doby nabrala do původně thrashových korbelů výraznou hard corovou příchuť, rozdováděla fanoušky třeba na Brutalu, Fajtfestu, Czech Deathu, rozběhla vlastní festival, podívala se do zahraničí a vypustila tři řadová alba, z nichž na jaře vydaná deska „Through The Pain“ je hlavním tématem rozhovoru, jehož se ujal Aleš Riedel.
Na jaře letošního roku jste představili své třetí album „Through The Pain“. Rodilo se v bolestech?
Tak nějak přirozeně. Bylo to takové ironické pojmenování, protože když se člověk občas na něčem zasekne, zkoušíš vše možný a pak přijde nový pohled a zjistíš, jak to celou dobu bylo vlastně před tebou. Byly to příjemné bolesti, které nás zocelily.
Nahrávka tradičně vznikla ve studiu Martina Hollandra, kterého mám spojeného s daleko melodičtější muzikou. Jak se zrodila tahle spolupráce a co je hlavním tvůrcem zvuku Crippled Fingers – představa kapely nebo šikovnost a záběr producenta?
Martin je náš kamarád a zároveň milovník nám podobného žánru. Vždy, když jedeme k němu do studia nahrávat, má na sobě tričko Madball a v ruce flašku Jack Daniels. Je to muzikant s velkým M, takže záběr má obrovský, a proto umí dobře poradit, popostrčit, a i přiložit ruku k dílu, ale nikdy nejde proti našemu nápadu nebo tomu, co chceme. Dělá nám náběry a mix, produkci má na starosti náš kytarista Judas.
V čem vidíš největší rozdíl oproti vašim dvěma předchozím albům? Je něco, čeho jste se chtěli na rozdíl od minulosti vyvarovat?
Oproti starším počinům je deska „Through The Pain“ o dost vyspělejší. Stanovujeme si tím směr a zvuk, jakým se chceme vydávat. Klademe důraz na proces skládání, při kterým se navzájem hecujeme, abychom ze sebe dostali to nejlepší. Nehodláme se vracet zpět a chceme se ale taky hlavně vyvarovat toho, že budeme dělat víc než roční pauzu od posledního vydání. Takže se máte na co těšit.
Jak v Crippled Fingers vzniká muzika – existuje v kapele dominantní nosič nápadů nebo je výsledná podoba skladeb výsledkem bouření mozků celé kapely? Co je zásadním kritériem pro to, aby se skladba ocitla na albu?
Hlavní impuls u většiny případů jde od kytary, Judase, který vymýšlí svoji linku rovnou tak, aby dobře fungovala s textem nebo refrénem. Pak už jen postupně zkoušíme a prokousáváme se zbytkem, abychom měli kostru. Vždy, když se nám podaří zahrát nový song napoprvé, přijde vlna adrenalinu a jdeme to zahrát hned znovu, dvakrát, třikrát. Nikdy to však samozřejmě nezůstane u první verze a za běhu děláme změny. Pokud je možnost a jsme všichni nadrceni, jdeme to hrát živě a na nic nečekáme. Tam pak zjistíme, jak to funguje na lidi. Prakticky většinu, co jsme teď v poslední době složili, tak šlo na nahrávku.
Mezi vašimi alby jsou poměrně dlouhé pauzy, ta poslední zabrala pět let. Máš radši, když je dost času na to, aby album dozrálo nebo jsou na desce zachycené emoce z doby, těsně předcházející vzniku nahrávky?
To byla jen nějaká chyba v Matrixu. Dost jsme v té době koncertovali a vydali jsme mezitím snad dva video singly. Na nějaké vynucené pauzy nehrajeme a nic až tolik, jak ty píšeš, neprožíváme. Doba se změnila a není čas nechávat něco zrát nebo hnít. Teď už musíš minimálně každý rok něco vydat, aby se o kapele vědělo a aby byla v kurzu. Navíc, jak se jinak zlepšíš jako muzikant, než že budeš skládat, vydávat a zjišťovat co funguje, a hlavně co tě baví? Takže teď skládáme, co to jde.
Jaké byly tvoje první dojmy z toho, když jsi album poprvé slyšel?
Shodou okolností jsme první náběry, bez nějakého většího mixu, slyšeli spolu v autě, když jsme byli na dovolené na Sardinii. Zrovna jsme měli namířeno na nějakou pláž, takže ten testosteron stříkal všude kolem. Dojmy byly takové, že bychom to nejradši už slyšeli komplet zmástrované, ale to přišlo o pár týdnů později, kdy nám to totálně ustřelilo hlavu. Dali jsme do toho vše, takže to taky bylo znát a o to větší satisfakci pak tyto první poslechy přinesly.
V době, kdy dominují platformy typu Spotify, je pro tebe důležité mít album ve hmatatelné podobě? Co vinyl, uvažujete o něm?
Samozřejmě, že uvažujeme, ale nic není hned a hlavně zadarmo. Nebudu teď vyjmenovávat, co všechno jsme museli a ještě musíme pokrýt, než o tom budeme moci uvažovat. Určitě to v plánu je, obzvlášť, když se nás na to ptá čím dál víc fanoušků. Vesměs to je ale stále jen jako sběratelský předmět, takže jsme tomu nedávali takovou váhu, nic jsme neprodlužovali a zpřístupnili album postupně na všech platformách. Na Bandcampu se dá koupit digitál, který má o něco lepší kvalitu a zároveň je možno nás tak podpořit.
Crippled Fingers jdou vstříc moderním trendům – jaké je složení vaší fanouškovské základny? Dokážete oslovit současnou mladou generaci stejně jako posluchače odkojené hudbou z minulého století?
Ano a ano. Díky tomu, že se v on-line světě pohybujeme všude, jsme snadno dohledatelní a k tomu, aby si člověk poslechl nějakou naši věc, je minimum překážek. Máme fanoušky i za velkou louží, v Jižní Americe, Islandu a Japonsku, kam jsme vlastně nedávno posílali i pár starších desek.
Tím, že dost koncertujeme, nás pak objevují starší ročníky, na které algoritmy nedosáhnou a tam je to stejné. Skoupí všechno, co vidí a už si hlídají, kdy se v jejich městě objevíme znovu a čekají na značkách s dalšími kumpány.
Naše hudba má navíc od každého něco. Nebojí se nás mladší publikum díky modernímu zvuku a starší ročníky nás zas přirovnávají k jejich modlám, které prožívaly největší slávu v 80. a 90. letech. Moc nás to baví a hlavně těší!
Co stálo za myšlenkou uspořádat festival Fury Over Prague? Jak hodnotíš jeho první ročník a máte v plánu podobnou akci na příští rok?
Každá kapela, aby mohla růst, toho musí co nejvíc produkovat. Pokud natáhneš ruku, musíš dřív nebo později taky něco dát. V první řadě taky aby fans viděli, co umíme uspořádat, ale taky aby viděli, jaké kapely máme rádi my a kterým tady chceme víc otevřít dveře. Další věc je, že většina těch kapel se pak revanžuje a zvou tě k sobě na akci.
Letošní první ročník hodnotíme velice pozitivně. Ten následující jsme měli uzavřený a plně zabookovaný už měsíc po skončení, takže je zájem i ze strany kapel.
Už teď můžeme říct, že ročník 2025 bude dvojnásobný co se týče velikosti kapel, takže sledujte stránky Crippled Fingers nebo Fury Over Prague. Bude to hodně velký!!!
Letos jste se kromě tuzemských pódií podívali do Německa, na Slovensko i do Polska. Mají Crippled Fingers za cíl prosadit se nejen doma, ale i v zahraničí?
To je snad jasné, ne? Sice jsme to tu neprojeli všechno, ale stejně už nás většina minimálně jednou viděla. Navíc i my se chceme podívat ven a ukázat co umíme. Fanoušci v Německu jsou největší srdcaři a vždy za námi po koncertě přijdou s tím, že tohle fakt teda nečekali. Největší odměnou nám je samozřejmě, když nás následně podpoří koupí merche, ale i tím, že se za nás přimluví u nějakých dalších organizátorů, aby nás zvali více.
Co hlavního by si měl odnést fanoušek z vašich značně divokých koncertů?
To, že nemáš sakra na nic čekat a užívat si. My jdeme na pódium s tím, jako kdybychom tam měli natáhnout brka. Nechceme nikoho poučovat, nebo vést sáhodlouhé motivační řeči, ale sakra… pokud s tebou nějaká ta hudba fakt nehne, žiješ vůbec?
Jaká je tvoje nejzásadnější vzpomínka na hraní s Crippled Fingers? Co se ti za roky s kapelou nejvíc vrylo do paměti?
Takových zásadních je hodně a každou chvíli to něco přebije, ale dovolím si mluvit i za zbytek kapely - pro nás doposud největší zážitek bylo samozřejmě vystoupení na Brutal Assaultu. Ačkoliv se zdálo, že nultý den nebude mít co nabídnout, tak opak byl pravdou. Všichni fanoušci byli čerství, plni sil a chtěli zažít první mosh-pity! My jsme jim to dopřáli v celé své kráse a na zlatém podnose - podívejte se na náš video klip “Out of Time”, který obsahuje tu šílenost, kterou jsme tam předvedli. Jsme za tuhle příležitost vděčni a díky všem, co stojí za pořádáním tohohle skvělého festivalu evropské úrovně, ale i těm, co tam nechali všechno. Bylo vidět, že tam máme své místo!
|
