Když v roce 2000 na albu „Musique“ Theatre Of Tragedy razantně otočili stylovým kormidlem, asi jen málokdo mohl věřit tomu, že kapela ještě někdy bez výhrad vsadí na melancholickou gotiku. Po výměně zpěvačky mohli při poslechu alba „Storm“ dávní fanoušci zastříhat ušima, protože kapela učinila částečný krok zpět do vlastní minulosti a o tři roky později jej dotáhla do absolutna. Kruh se uzavřel. Se vším všudy – album „Forever Is The World“ vyšlo 18.září 2009, o půl roku později, 1. března 2010 vydala norská parta prohlášení o tom, že v den sedmnáctých narozenin Theatre Of Tragedy, 2.října 2010, cesta kapely definitivně skončí.
Škoda, protože album „Forever Is The World“ jasně říká, že forma kapely bzla dobrá a vývojový posun zpět (byť na něj nedošlo úplně stoprocentně) šlo chápat jako krok vpřed. Když v úvodní „Hide And Seek“ do pomalu se rozjíždějícího melancholického motivu s hypnotickým riffem Raymond I. Rohonyi zachroptí stejně jako v devadesátých letech a Nell Sigland se připojí s kontrastně jemným a prosvětlujícím vokálem, běhá s příjemně vtíravou melodií po zádech stejné mrazení jako v dávných časech. Nell vstup do kapely v minulém kole zvládla bez ztráty kytičky, poslední řadovka kapely odhalila, že nahradit Liv Kristine ve skladbách, které stavěly na goticko-melancholické atmosféře, přece jen není tak jednoduché – asi nejhmatatelněji se to projevuje v poměrně intimní skladbě „Revolution“, do jejíž nálady vyšší hlas Nell úplně nezapadá. „Tam, kde „Storm“ přináší tempo a dynamiku, je „Forever“ melancholičtější“, porovnával kytarista Vegard K. Thorsen rozdíl mezi oběma alby a přesně s tímto posunem se odhaluje fakt, že pro předchozí desku byla Nell skvělou volbou, ale v přímé konfrontaci nálad a melodií, které klidně mohly zaznít na albech z poslední pětiletky minulého století, zastat svoji předchůdkyni úplně nestačí.
To neznamená, že by tím „Forever Is The World“ nějak zásadně trpělo. Chladná a tíživá nálada skladby „Frozen“, v níž až nezúčastněné hlasy obou protagonistů tvoří ideálně mrazivý kontrast, živější nálada v „Deadland“ s přibroušenými kytarami a tanečním podtónem, ideálním pro jemné pohupování v bocích, či bezprostředně emotivní titulní finále s jemnými smyčci a chytlavým nabobtnáváním skladby (nástup bicích je parádní zlom) jsou parádním důkazem toho, kde je výsostná parketa Theatre Of Tragedy.
„V průběhu let se každý z nás snažil spojit Theatre Of Tragedy s každodenním životem, ale je to stále složitější. Je velmi obtížné pokračovat v kočovném stylu života…“, shrnula kapela důvody svého konce. Poslední koncert byl naplánován na 2.října, s vydatnou finanční podporou fanoušků se podařilo z vystoupení realizovat záznam, jenž coby první DVD Theatre Of Tragedy vyšel pod trefným názvem „The Curtain Fall“ v následujícím roce. Opona se definitivně zatáhla…
|
