Jelikož je svět odjakživa nespravedlivý, mohla snadno vzniknout pomyslná škatule nedoceněných kapel. Spolků, u kterých občas nechápavě zakroutíte hlavou, jak je možné, že nedosáhly podobného věhlasů jako lídři žánrů, by se dala najít celá řada. A byť je (tak jako řada žebříčků a porovnávání) tato kategorie značně subjektivní, věřím tomu, že ti, kteří nejprve přes hraniční drát, a po jeho odstranění i z o něco bližší vzdálenosti, mohli sledovat hodně bouřlivou epizodu i muziku německé party Risk, mi dají za pravdu, že kandidátem v rámci heavy – thrash – speedmetalu na nedoceněnou kapelu by se Risk stali velmi snadno.
Při hledání kořenů Risk by nás cesta zavedla až do metalového pravěku za kytaristou a vokalistou Heimi Mikusem. Už v roce 1966 začal prohánět struny v rámci kapely As The Magic Power, jež se o rok později přejmenovala na Faithfull Breath. Stylový vývoj Faithfull Breath od prog rocku přes hard rock až k heavy metalu byl poměrně specifický, takže najít fanouška, který by o sobě prohlásil, že je stoprocentním příznivcem celé diskografie kapely, by byl patrně oříšek. Faktem je, že dvě alba vydaná na konci první pětiletky osmdesátých let minulého století („Gold `n` Glory“ a „Skol“) jasně vypovídala o tom, že ve světě heavy metalu by se Faithfull Breath rozhodně neztratili. Na poslední nahrávce Mikusovi dělali společnost basák Peter Dell, bubeník Jürgen Düsterloh a kytarista Thilo Hermann, s nimiž rok po vydání alba „Skol“ Heimi udělal poměrně riskantní krok – zahodil veškerou historii původní kapely (těžko říct, jestli hlavním důvodem fakt, že do té doby využívaná vikinská image nebyla příliš uvěřitelná při snaze o posun do thrash / speed metalu, tak to Mikusovci vzali z jedné vody na čisto) a nastartoval kapelu Risk.
Debutové album Risk s názvem „The Daily Horror News“ vyšlo o dva roky později, u toho však už chybělo nejznámější jméno v dějinách Rick – kytarista Thilo Hermann, jenž svou hudební pouť vzal přes tábor Running Wild, či Grave Digger, se sice ještě do diskografie Risk zapsat měl, ale na debutu jeho pozici zastal Romme Keymer, jenž měl v životopise zapsanou účast na debutovém albu Angel Dust. Prvotina Risk je zcela poplatná době svého vzniku – divoká, poměrně neuspořádaná, valivá honička se ze řetězu utrženou rytmikou, leckdy až zběsile uhánějící kytarou, s uštěkaným vokálem, který měl sílu a energii, ale v pěvecké soutěži by jen těžko uspěl, a se špinavým zvukem, v němž (zcela v duchu celé nahrávky) bylo všechno nahrnuto na hromadu a posluchači, přeber si to jak umíš, hlavně, že všechno letí kupředu. Osobitost kapele ještě poněkud chyběla, i když vtípek se zvuky džungle (včetně jakéhosi Tarzanova příspěvku) v intru úvodní skladby s dokonalým názvem „Living In Chaos“ (nemluvě o dokonale střeleném obalu desky, jehož hlavní postavy nás budou provázet ještě na dalších dvou pokračováních), naznačoval, že Risk si svoji svébytnou parketu najdou. „The Daily Horror News“ je jedinou deskou Risk, na níž Heimi Mikus kromě zpěvu hrál i na kytaru, a ne že by v dalších letech Risk nějak zásadně „zkultivovali“ svůj projev, ale možná tenhle fakt je podepsán pod celkovou neuspořádaností nahrávky, z níž občas vykoukne skandovatelný slogan, občas nějaká melodie, ale nejpodstatnějším pocitem je snaha bez kompromisů valit vpřed. Funguje to, snad jen podivně bezhlavá instrumentálka „Rommes Fritz“ se tomuto konstatování poněkud vymyká.
Psal se rok 1988. Vyšel druhý „Keeper“ od Helloween, „Port Royal“ od Running Wild, „Hypertrace“ od Scanner, „Undercover Animal“ od Steeler, či „Perfect Man“ od Rage (abychom se drželi čistě Německa). Chtějte se v takové konkurenci prosadit, obzvlášť, když v porovnání s těmito deskami jste o krok zpět. Ale rozhodně nešlo o marný začátek.
|
