Melodický death metal se u nás těší obrovské popularitě, o čemž svědčí fakt, že tři jeho přední představitelé dokážou bez problémů zaplnit obrovskou sportovní halu. Něčeho podobného jsme byli svědky před pěti lety, když Velkou sportovní halu na pražském Výstavišti dobyla sestava švédských formací Amon Amarth, Arch Enemy a Hypocrisy. Letos se situace opakovala a na stejném místě se tentokrát předvedla švédská trojka Soilwork, In Flames a Arch Enemy. To, že různé oficiální zdroje uvádějí rozdílné časy začátku akce, začíná být poslední dobou běžná praxe. Spoléhat ovšem na obecnou poučku, že pozdější čas je zaručeně ten správný, se tentokrát nevyplatilo. V důsledku toho jsem nestihnul úvodní vystoupení Soilwork, což mě upřímně ani nemrzelo, protože hudba těchto švédských groove metalistů mě nikdy moc nebrala.
K In Flames mám zvláštní vztah, protože na jejich raných albech jsem vyrůstal. Když se ovšem v nultých letech začala kapela odklánět od žánru, který pomáhala začátkem devadesátých let formovat, ztratil jsem o její hudbu zájem a dále její tvorbu nesledoval. Vystoupení In Flames pro mě bylo jako setkání s první láskou po dvaceti letech. Člověk se na něj velmi těšil, aby vzápětí zjistil, že první láska se mezitím změnila k nepoznání a ztratila poslední zbytky přitažlivosti. Kapela se představila v šestičlenné sestavě (tedy včetně kláves) a předvedla průřez svoji pestrou tvorbou, přičemž došlo i na pár letitých kousků. Velkou radost mi udělalo zařazení skladby „Coerced Coexistence“. Tento chytlavý a trochu nedoceněný klenot žánru si ovšem přízeň publika v sále nezískal a reakce na něj byla překvapivě chladná. Naplno se projevil fakt, že kapela se změnou stylu obměnila i fanouškovskou základnu. Přítomní příznivci Plamenů lačnili po výrazně mladších skladbách a na nich byl set list In Flames postaven. Anders Fridén má stále výjimečný a extrémně silný hlas, se kterým dokáže skvěle pracovat. Frontman Plamenů neustále hecoval publikum a vyzýval k moshingu, ale nesetkalo se to s velkým ohlasem, protože většina přítomných (jak v posledních letech bývá smutnou tradicí) si nepřišla koncert užít, ale nahrát si ho na mobilní telefon. Svůj osmdesát minut dlouhý set uzavřeli Švédové písní „My Sweet Shadow“. Celkově In Flames působili jako kapela, která se cítí dobře v klubech a velké pódium jí vyloženě nesluší. Za mě byla jejich show spíše zklamání.
To Arch Enemy jsou na velká podia zvyklí. Když za zvuku intra v podobě „Ace of Spades“ od Motörhead spadla opona a odkryla se nádherně ztvárněná stage s dominantním svítícím pentagramem, po střechu zaplněná hala očekávala velké věci. Formaci okolo Michaela Amotta jsem měl možnost vidět již mnohokrát a ve většině případů to byl strhující zážitek. Tentokrát si ovšem vybrala slabší chvilku. Set list byl sestaven dost nešťastně. Kapela vsadila především na mladší tvorbu, takže došlo na ochutnávky z připravovaného alba „Blood Dynasty“ v podobě skladeb „Dream Stealer“ a „Liars & Thieves“, ale naopak chybělo několik zásadních hitů - „Dead Eyes See No Future“, „We Will Rise“, „Ravenous“ nebo „The Watcher“ ze stále aktuální desky „Deceivers“. Ani zpěvačka Alissa White-Gluz nepůsobila příliš sebejistě. V některých pasážích nahrazovala growling čistým zpěvem, přičemž to nevypadalo jako záměr dát skladbám v živé podobě nový rozměr, ale jako potřeba ulevit hlasivkám. Komunikace s publikem taktéž pokulhávala, obzvlášť ve srovnání s upovídaným Andersem Fridénem z In Flames. Největší divácký ohlas sklidily skladby „The Eagle Flies Alone“, „No Gods No Masters“ a závěrečná „Nemesis“, a protože kapela hru na přídavky nehraje, tak tento letitý hit byl definitivní tečkou za pražským melodeathovým večerem. Nutno dodat, že set Arch Enemy byl nečekaně krátký (cca sedmdesát pět minut), dokonce o něco kratší než vystoupení In Flames. Holešovickou sportovní halu jsem tentokrát opouštěl s rozporuplnými pocity a s vědomím, že už jsem zažil mnohem vydařenější koncerty.
Play list Arch Enemy: Deceiver Deceiver, The World Is Yours, War Eternal, My Apocalypse, Dream Stealer, House of Mirrors, Under Black Flags We March, Liars & Thieves, The Eagle Flies Alone, First Day in Hell, As the Pages Burn, Sunset Over the Empire, No Gods No Masters, Nemesis
|
