I když jsem si v rámci recenze na minulou desku Slováků Within Silence neodpustil jisté remcání, na nový, v pořadí třetí studiový zápis s titulem "The Eclipse of Worlds" jsem se hodně těšil. Přece jenom československých power metalových uskupení není mnoho, zvlášť těch dobrých, k nimž musíme partu ze sousedního státu (i přes drobné zakolísání na minulé fošně) zcela jistě počítat. Slováci si krom nesporného řemeslného talentu umí pohlídat marketingové i produkční zázemí, a přitom se obklopit mistry svého řemesla. Díky labelu Ulterium Records je to např. Matt Smith, který novou desku mixoval a s jehož (naprosto výjimečnou) partou Theocracy Slováci vystupovali na jednom pódiu. Master alba pak nezastal nikdo jiný, nežli Jacob Hansen.
Na třetí desce se parta kolem kytaristy Richarda Germánuse a zpěváka Martina Kleina rozhodla oblažit své posluchačstvo padesátiminutovým hudebním přídělem. A rovnou je možné ujistit všechny staromilce, kteří se štítí případných progresivních prvků jako modelka chudoby. Slováci nic nevymýšlejí a zůstávají i nadále věrni klasickému power - speedu. Taková strategie sice skýtá jistá úskalí, pro fanouška dobrých melodií ale jasně převažují klady a s poslechem novinky Within Silence nemusí váhat ani vteřinu (tedy od chvíle, kdy se album dostane na trh, což bude pátek, 6. prosince).
Úvodní song je žánrovou jednohubkou s příjemně vyváženými harmonickými chutěmi. Chceme-li nenáročný power, ovšem s pečlivými aranžemi, jsme u hudební zastávky "Land of Light" na správné adrese. V případě třetí stopy "The Eclipse of Worlds" nám bude možná ještě lépe. Start písně odzbrojí nádherným melodickým nájezdem ve stylu "Tomorrow" od Stratovarius, a poté neméně vydařeným stylovým představením, ve kterém si autoři dokáží v pohodě obhájit netradičně dlouhou (sedmiminutovou) stopáž skladby. Také "The Treason" pokračuje v žánrové krasojízdě, obzvlášť potěší sólová pasáž, která jako by vypadla z vysoce umělecké dílny italských Labyrinth.
V druhé polovině desky se dobré nápady začnou trochu slévat, ale poslechová pohoda nijak dramaticky neklesne. Co na tom, že Martinův zpěv v hlubších polohách trochu tahá za uši (slovenský frontman se proto většinu času rozumně pohybuje kolem vokálního středu), nebo že začátky některých písní znějí jako tribut Britům Iron Maiden, aniž by dané sekvence měly oporu ve zbývajícím dění skladby. To vše se dá s trochou posluchačské velkorysosti lehce přežít.
A tak jediná významnější výtka míří k závěrečnému kousku "When Worlds Collide". I v něm slyšíme úsek inspirovaný Iron Maiden, a mnoho dalších motivů, které mají z tohoto třináctiminutového eposu učinit velkolepé vyvrcholení celé nahrávky. Leč zůstalo spíše u zbožného přání. Přestože i zde nalezneme atraktivní instrumentální kreace (sólová kytara chvílemi čaruje), jednotlivé plochy negradují v kýženém rytmu, závěr je zbytečně natahovaný a pomyslně nejchytlavější pasáž skladby je věrně známá z tvorby jiné kapely. Netvrdím, že jde o záměr, leč výslednému dojmu to moc nepřidává.
Není ovšem na místě končit recenzi negativně. I přes výčet uvedených nedostatků jde o velmi dobré album, které pro fanoušky melodického poweru nachystalo nemálo důvodů k radosti. Dílo "The Eclipse of Worlds" lehce ustojí tíhu evropské konkurence, a v rámci česko-slovenského scény jde o vyloženou parádu.
|
