Vzhledem k tomu, že pojmy Holy Father či Jesus Christ vám ze čtvrtého alba texaských metalových křesťanů (tisková zpráva mluví o metalových titánech, ale asi by v tomto ohledu bylo lepší nekoukat do nebes a držet se při zemi) na vás budou vyskakovat poměrně často, nelze začít jinak než citací ideového základu, o který se americká formace Shining Force opírá: „Naším posláním je používat křesťanskou hudbu jako nástroj k tomu, abychom k lidem dostali poselství o Boží lásce, uzdravení a vysvobození. Snažíme se inspirovat a spojovat publikum všech věkových kategorií a prostředí, od kostelů a klubů po festivaly a koncerty, hudbou, která odráží naši víru a náš závazek šířit poselství Ježíše Krista. Naším konečným cílem je pozvednout srdce a mysl pomocí naší mysteriózní hudby, která vede lidi k hlubšímu vztahu s Bohem a přináší jim skutečnost, že Ježíš je cesta, pravda a život.“
Kytarista Billy Vaughn v roce 1995 (údajně prostřednictvím vize od Boha, která ho přivedla k hraní v parcích v chudobou postižených částech Houstonu) našel podobně naladěné muzikanty a založil s nimi kapelu Shining Force. Těžko říct, nakolik silná byla jejich společná vize (stačila k tomu, aby Shining Force své poslání šířili vydáním tří alb v průběhu osmnácti let, neboť před dvěma lety musel Billy (navzdory vážnému onemocnění) vybudovat Shining Force znovu od nuly. Nová sestava se představuje na čtvrté nahrávce s názvem „Spiritual Warfare“ (jak vidno, i v křesťanském metalu jsou bojová témata v oblibě). Největším lákadlem alba je (minimálně z možného PR pohledu) hostovská účast Rippera Owense a kytarová divočina, která se na albu odehrává.
Odmyslíme-li si křesťanské zaměření Shining Force, dalo by se říct, že texaská šestice má nejblíž k heavy metalu, či k siláckému power metalu amerického střihu. Nehrají na vzletné melodie, přednost má natlakovost, syrovost, zemitost. Kapela zpravidla sází na rychlejší tempo (rytmika je hodně akční), když už zvolní zpravidla prostřednictvím jemného vybrnkávání, pod nohy se jí občas plete metallikovská nálada a nejslabší článek je poměrně rychle jasný – zpěv. Ječák v úvodní titulní skladbě se snaží dostat snad až na území King Diamonda, a byť po světě běhá pár týpků, kteří by mohli s King Diamondem svádět hlasovou přetlačovanou, Abel Molano k nim úplně nepatří. Horší je, že když vyjede z vypjaté polohy, ztrácí půdu pod nohama ještě víc, takže občas jeho hlas zní nezajímavě, občas neohrabaně, občas se netrefuje tam, kam by bylo záhodno, v „Alive“ chytne jakousi prapodivnou podobu, v níž by po něm mohla sáhnout nějaká provinční japonská kapela… O to důležitější jsou kytary, které sekají ostré riffy i melodické vyhrávky. Hledat zásadní skladbu alba není tak složité – bouřlivou Angel Of Light“, u které se povedla melodie i důraz, spolehlivě jistí Ripper Owens, což má v hudbě Shining Force hodně výrazný efekt.
„Připravte se na metalový nápor, jehož cílem není jen pobavit, ale také povznést a inspirovat. „Spiritual Warfare“ je víc než jen album, je to poslání“, láká vydávající firma k poslechu. To, že „Spiritual Warfare“ neobrátilo na správnou víru mě, není až tak překvapivé. Nicméně mám obavu, že najít třeba jen jediného bezvěrce, který by se cítil po poslechu alba povzneseně (a týká se to nejen lyrické složky, ale i hudby), bude sakra obtížné.
|
