Italové Flashback Of Anger vloni oslavili dvacáté výročí své existence, a jen díky tomu, že nejsou žádní dříči a alba z nich běžně padají zpravidla po pěti až šesti letech, nemám potřebu tvrdit, že jejich tvorba i výkon ztrácí jakoukoliv naléhavost, vnitřní pnutí, život a chuť překonávat sama sebe každým rokem, takhle jsou ta období přece jen delší. Ne, že by muzika Flashback Of Anger nudila, ale už na minulém albu „Shades“ skladby tak nějak klouzaly po povrchu, aniž by se měly potřebu zavrtávat pod kůži (nemluvě o tom, že by to šlo i hlouběji). Kromě toho, že na letošním albu „Prisoner Of War“ se kapela poprvé podílela na produkci alba, se u ní nezměnilo nic jiného – personálně, ani pocitově.
Je mi trochu žinantní ve spojení s Flashback Of Anger (a v kontextu s tím, jak emotivní díla v tomto žánru vznikají) používat pojem progresivní power metal, do kteréžto škatulky bývá čtveřice z Florencie pasována. Na „Prisoner Of War“ progresivitu aby člověk pohledal, z power metalu si toho berou Flashback Of Anger sice o něco víc, ale na základní složku, tedy silné a zapamatovatelné melodie, je docela problém narazit. Nápadově kapela nabízí asi nejméně zajímavou položku ve své diskografii, podivně plytce vyznívá i zvuková stránka, takže výsledkem je nahrávka, která se podprahově celkem dobře poslouchá, ale při hlubším ponoru bezvýrazně klouže po kůži a nezanechá po sobě žádnou stopu. To platí i z negativního pohledu, budeme-li bádat po vyloženě špatných či protivných elementech, kromě faktu, že nahrávka je v podstatě bezkrevná (takže v pohodě funguje jako příjemná kulisa), nenarazíme na nic důležitého. Dokonce i finální skladba „Neverending Thoughts“, která se v první polovině jeví jako jednoznačně nejzajímavější položka, se nakonec rozplyne do ztracena.
Tak nějak slušně zahraný, tak nějak slušně odzpívaný, tak nějak slušně nahraný klávesový jemno-metal (byť rytmika působí chvílemi docela důrazně) s občasným orchestrálním nádechem. Koncepční album, jehož hlavní téma odráží neradostné události dnešních dnů, by si zasloužilo emotivnější vyjádření. Doporučení kapely „nepřeskakujte skladby, zkuste si je poslechnout všechny najednou pro lepší zážitek“, se zcela míjí účinkem, ať po kouskách nebo vcelku, výsledek je velmi podobný – jakýkoliv chuťový ocásek strašně rychle vyprchává.
|
