Asi by těžko byl v podání Human Zoo saxofon tak silnou zbraní, kdyby neměli jako základ vydařené skladby. Německé sexteto však má talent k tomu psát silné hard rockové písně s chytlavými refrény a jelikož zrovna netrpí workoholismem, nehrozí, že by mohli své posluchače utahat žánrovým stereotypem. Po poměrně rychlém startu, při kterém Human Zoo v první dekádě tohoto století vydali rychle za sebou dvě alba, začali se pauzy mezi jejich nahrávkami natahovat. Ta aktuální dosáhla osmi let, nicméně obligátní otázka, jestli se vyplatilo na album „Echoes Beyond“ tak dlouho čekat vám ani nemusí přijít na mysl. Kdo zná tvorbu Human Zoo, ví, že na kapelu je spoleh a že to v jedenáctce nových písní bude stoprocentně jiskřit.
Jako manifest alba bych si dovolil doporučit finální „Ready 2 Rock“ (následuje po ní sice ještě akustická verze balady „Forget About The Past“, ale to je jen sympatická varianta skladby, v rámci nové kolekce již použité), byť v podstatě postrádá osobitou ingredienci kapely, tedy saxofon. Základní esenci desky už budete mít stoprocentně pod kůží a nic nového v DNA Human Zoo tak neobjevíte, ale akce, drive, chuť a energie, kterou kapela přináší ve spojení se sebevědomě autobiografickým textem je ohromně nakažlivá a přitažlivá. Je škoda, že v nejkratší střele alba Human Zoo nevyužili víc nástroj, který z nich v hard rocku svým způsobem učinil výjimečnou partu, ale alespoň ti, kterým saxofon nejde na první dobrou do ucha, mají možnost posoudit, že hudba Human Zoo coby klasické hard rockové kapely skvěle šlape.
Saxofonová barva dokonale prosvítí dravý nástup „Gun 4 A While“, o němž tvrdit, že je největší peckou alba (navzdory tomu, že album otvírá, stal se pilotním singlem a kapela k němu natočila videoklip) by bylo trochu zavádějící, tuhle roli v kvalitativně vyrovnané kolekci mohlo klidně přebrat dalších sedm, či osm skladeb – vůbec bych se nebál vsadit na temnější „Ghost In Me“ s vyhroceně napínavou atmosférou a výhružně znějícími sbory, na vyřvávačku „Hello! Hello!“, či výborně vygradovanou „Echo“. Snad jen snaha o hymničnost osmdesátých let v obyčejnější „Heartland“ nevychází úplně dokonale, ale v rámci silného alba tenhle moment celkem snadno zapadne.
Human Zoo slaví dvacet let na scéně vydařeným způsobem. Pokud se vám někdy stalo, že jste při letmém poslechu zaváhali nad tím, jestli je skladba z reperotáru Gotthard nebo Shakra, poté, co z téhle dvojice uděláte zásluhou Human Zoo kvalitativně vyrovnaný trojlístek, máte jistotu, že přes podobný sound, melodické postupy a nespornou kvalitu si Human Zoo díky ságu s nikým nespletete.
|
