Před třiadvaceti lety vstoupili gotičtí folkaři Thanateros na scénu albem „The First Rite“, jež zasvětili magii, uctívání přírody, starých bohů a šamanismu. Ne, že by se na následujících pěti albech těmto tématům zcela vyhýbali, ale že výběr námětu na debutu nebyl náhodný, podtrhli až letos s novinkou „Tranceforming“. A stejně jako při vymýšlení názvu kapely prokázali, že jim nechybí důvtip a smysl pro hravost (jméno Thanateros je sloučeninou jména boha smrti (Thanatos) a boha lásky Eros), i při vymýšlení titulu novinky propletli šamanský trans a transformaci.
Tak, jak zachází Thanateros se slovními hříčkami, podobně se staví k hudebním žánrům. Pokud se někdy dala hudba kapely v pohodě napasovat do už tak poměrně široké škatule gotický folk metal, letos se z jejích stěn podařilo kapele docela obratně vyklouznout. Ne ve všech případech je to ku prospěchu věci, ale většinou ano, a podstatné je, že i když aktuálně namíchaný lektvar je hodně pestrý, drží pohromadě. Thanateros se více zaměřují na keltské a irské motivy, a zároveň intenzivněji využívají lidové nástroje, což dává jejich výrazu výrazný folkový nádech, o gotickou melancholii také není nouze, ale svou roli dostane i elektronika, či industriální odér.
To, že aktuální deska je o návratu ke kořenům a do šamanské náruče, plně odhalí intro „Anrufung“, strhující „Hagazussa“ v polovině alba jej znovu připomene a do finále ho dotáhne poměrně jedovatá položka „Runir“. Ve výrazném kontrastu k těmto tajemným náladám je neposedná „The Horned One“ s tanečním nádechem, dobře našlápnutým zpěvem a velmi výraznými houslemi (jedno ze základních poznávacích znamení kapely), intenzivní, napínavá a akční „Everything Decays“, která se o pozici nejsilnější skladby uchází i díky využité latině a okázalému vrstvení hlasů v závěru písně, odtažitě studená „Shapeshifter“ s industriálním pozadím, posmutněle romantická balada s výrazným sloganem „I Hold You“ (druhý kandidát na albový piedestal), nabroušená bojovka „Raise Your Voices“, magická „The Banshees Of Kealkil“, poslední skladba z trojlístku nejsilnějších melodií, zejména díky silné atmosféře jiskřivému duetu frontmana Bena Richtera a hostující Johanny Krins, a dusavá festivalová tutovka „I Am All“ (cítíte davový potenciál ve sloganu „We are all brothers and sisters, we are all bound together…“?).
Když máte široký hudební záběr a podaří se vám ho spojit do smysluplného celku, když máte cit pro dobré melodie, a když máte dost obratnosti na to, aby všechny odstíny chytaly autentický výraz (nejhmatatelnější je to u Thanateros v momentě, kdy dojde na šamanské nálady), máte zaděláno na dobré album. „Tranceforming“ možná na první poslech působí docela nenápadně, ale postupně košatí do krásy.
|
