Je jasné, že jedna z největších hvězd metalcorového stylu As I Lay Dying vždycky vstávala a padala s osobností zpěváka Tima Lambesise. Člověka natolik kontroverzního, že kapelu už jednou pohřbil, když musel jít na pár let do vězení za plánování vraždy bývalé manželky. Člověka, která má zjevně problém se ženami stále, protože prochází rozvodovým řízením, které provází žaloba z násilností vůči jeho další ženě. Lambesis tvrdí, že obětí je on, ale ve výsledku na As I Lay Dying to má znovu destruktivní dopad. Stejně jako v roce 2013, kdy byl zpěvák obviněn z přípravy vraždy, tak i nyní mu ostatní spoluhráči ukázali záda. Mluví o toxickém prostředí, v němž byli nuceni pracovat i o pochroumaných vztazích mezi předákem Lambesisem a zbytkem osazenstva. Znovu tvrdí, že jejich odchod je definitivní a skutečností zůstává, že nyní je Lambesis jediným členem kapely, které tím pádem padlo i světové turné.
Ještě než došlo k druhému velkému třesku, po němž během druhé poloviny října nezůstal v kapele kámen na kameni, stihli As I Lay Dying natočit novinkové album, které mělo potvrdit úspěch pět let staré comebackové nahrávky „Shaped By Fire“. Ta byla překvapující nejen proto, že se na ní s Lambesisem dali dohromady bývalí kolegové, ale vyznačovala se posunem v tvorbě k větší vyzrálosti a vetší melodičnosti. Lambesis na desce ukázal, že léta nuceného odpočinku jeho hlasivkám pomohly, protože bez uzardění dokázal střídat tvrdé a screamo pasáže s čistým, melodickým zpěvem. Nebylo to nic nového pod sluncem, ale As I Lay Dying byli zpět a znovu se stavěli do čela metalcorového peletonu, i když ten v porovnání s minulými lety značně prořídl. Některé kapely to zabalily, jiné změnily výrazové prostředky, ale As I Lay Dying zůstávali vždy sví a drželi se stylu zuby nehty.
Jejich ustrnutí v čase dokumentuje novinka „Through Storms Ahead“, která posluchače staví před otázku, zda se spokojí s novým albem se starým obsahem, nebo už tentokrát As I Lay Dying šanci nedá. Přestože kapela lpí skoro až úzkostlivě na metalcorovém stylu, ač ten je minimálně deset let přežitý, stále má co říct a hudbu tvoří s až fortelnou kvalitou a nadhledem. Když odhlédneme od osobnosti frontmana, jehož jednání už nelze omlouvat nedorozuměním nebo nešťastnou náhodou, lze si i v případě novinky užít velmi kvalitní, ačkoliv nijak zvlášť objevnou hudbu. Pro milovníky extrému má album jedno velké překvapení a tím je skladba „We Are The Dead“, v níž hostuje zpěvák Tom Barber z amerických deathcorových Chelsea Grin a Alex Terrible z ruských smrtnonošů Slaughter To Prevail. Skladba je pro svou brutalitu výrazným osvěžením desky, podobný běs jako kdyby As I Lay Dying dávno zapomněli hrát.
Většina dalších skladeb klade důraz na melodie, které sází hlasově velmi dobře koncentrovaný Lambesis, jenž jako by se nechumelilo střídá polohy deathového murmuru a čistého, dokonce až hitově rockového hlasu, a v „Whitewashed Tomb“, „Gears That Never Stop“ či „The Cave We Fear The Enter“ je kapela až vysoce nápaditá a její refrény by mohly dosahovat stadionových parametrů. Negativem je, že s výjimkou „We Are The Dead“ skladby staví na prakticky totožném modelu tvrdé screamo sloky a ultramelodického refrénu, čímž dojde k rychlému oposlouchání materiálu. Či spíše, bude chybět motivace znovu si pustit slabší a méně nápadné „Burden“ či „The Void Within“. Jenže to není případ pouze této desky, ale všech alb As I Lay Dying.
Budoucnost kapely je ve hvězdách. Lambesis je nyní na svobodě (což však nemusí trvat věčně), ale v As I Lay Dying zůstal osamocen Jestli bude mít dost síly na to, mezi dalším soudním řízením a možná i hrozícím kriminálem stavět novou kapelu, dnes asi nikdo nedokáže říct. Dost době možná je tahle deska labutí písní, která ostudu neudělá.
|
