Finští Stratovarius patří mezi největší představitele melodického power metalu. V roce 2022 vydali prozatím poslední studiové album “Survive”, které fanoušci přijali s nadšením. Timo Kotipelto se aktuálně rozpovídal nejen o záležitostech týkajících se kapely, ale probral s námi i otázky ohledně jeho dalších hudebních projektů, minulosti i výhledů do budoucna.
Jste v závěru letošního turné. Jak ho hodnotíte?
Jako velmi úspěšné. Určitě budu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme si ho skvěle užili. Fanoušci dorazili v hojných počtech a společně s námi si zpívali nejen největší hity, ale také songy z posledního alba. Díky tomu se nám opět potvrdilo, že naše práce není zbytečná.
V rámci turné jste odehráli speciální vystoupení na festivalu Ostrava v plamenech, kde jste vystoupili jako náhrada za německou formaci U.D.O. Informaci jste se dozvěděli jen několik málo dní před samotným začátkem festivalu. Bylo to náročné?
Vůbec ne. Byli jsme uprostřed festivalové sezóny a v tomto termínu jsme měli volno. Když nám management sdělil informaci o tom, že bychom měli nahradit někoho jako je U.D.O., a že se jedná o důležitou náhradu, tak jsme jako kapela nepřemýšleli ani vteřinu a šli do toho. Do České republiky se vždy moc rádi vracíme a bylo nám ctí, že jsme letos u vás mohli hrát víckrát. V Ostravě bylo velmi příjemné zázemí a okolí festivalu vypadalo velice tematicky. Pro metalový festival je to ideální místo.
Poslední album “Survive” vyšlo po sedmi letech od předchozího “Eternal”. Co zapříčinilo tak dlouhou časovou prodlevu?
Album mělo původně vyjít v roce 2020, ale koronavirové okolnosti nás přinutily vydání pozdržet, neboť nebyla šance album podpořit koncertním turné a měli jsme obavy z toho, že by album zůstalo na okraji zájmu. Když v roce 2022 vše polevilo, tak jsme se rozhodli s deskou vyjít ven a vyrazit na turné.
Na “Survive” slyším ze všech stran chválu. Jak ho s odstupem dvou let hodnotíte vy?
Již při natáčení jsme věděli, že se nám povedlo dát dohromady mimořádně silné skladby a věděli jsme, že album posluchače musí potěšit. Osobně se domnívám, že jde o naší nejlepší desku za posledních minimálně pětadvacet let.
Věřím, že musí být velice těžké začít pracovat na nástupci s tím, abyste se kvalitativně přinejmenším vyrovnali “Survive”. Jaký na to máte pohled vy?
Kdepak. Nevěřím tomu, že by v nás tento fakt ve studiu nějak stresoval. Na další desce budeme pracovat stejně jako tomu bylo doposud. A i tak je na to ještě dost času. Nějaké nápady již máme připravené, ale o nové desce začneme mluvit nejdříve za půl roku.
Vaše desky si produkujete sami. Přemýšleli jste někdy nad tím, že byste využili služeb externího producenta?
Mám z tohoto kroku mírné obavy. Od mého nástupu do Stratovarius naše alba produkoval buďto Tolkki nebo Mathias. V posledních letech nám vypomáhá i Jani Limatainen, kterého považuji za šestého člena naší kapely, protože nám pomáhá i s nahráváním kytar, sborů a také přichází s různými hudebními nápady. Externí spolupráci ale nevyhledáváme a v dohledné době na tom nehodláme nic měnit, neboť nám to takto vyhovuje.
Alba “Episode”, “Visions” nebo dvojalbum “Elements” považuji za vaše pomyslné vrcholy. Jak na tuhle dobu vzpomínáte?
Děkuji za tvá slova. Doba byla naprosto odlišná od současné. Nebyly žádné sociální sítě a přišlo mi, že lidé si všeho mnohem více vážili. Lidé na koncertech byly mnohem odvážnější a zapálenější. Dnes si většina lidí vystoupení natáčí na mobilní telefony a zážitek si již tak neužívají, což mi přijde líto. Ale je zkrátka taková doba a musíme se s tím naučit žít.
Probíhal proces skládání a natáčení alb jinak než v posledních letech nebo se držíte zajetých postupů?
Samozřejmě, že se skládalo a natáčelo zcela jinak. Všichni jsme společně trávili čas ve studiu a natáčeli pod dohledem ostatních hráčů. To už se dnes neděje. Tenkrát byl bossem kapely Tolkki, který nad vším držel pevnou ruku. Díky tomu jsme my ostatní sice neměli tolik věcí na starosti, ale na druhou stranu nebyla téměř šance prosazovat své názory a hudební nápady, což mě osobně velmi limitovalo a vznikal díky tomu nespočet hádek. Přiznám se, že na období po miléniu nevzpomínám zcela s láskou a jsem rád, že jsme to jako kapela zvládli. Od “Polaris” se na každé natáčení vlastně těším.
Věděli jste při natáčení desek z devadesátých let, že tvoříte něco legendárního?
Skladby byly skutečně silné. Tolkki měl obrovský talent a dokázal posunout hranice žánru na mnohem vyšší úroveň. Osobně považuji za nás milník album “Visions”. To je z mého pohledu bezchybná deska, na kterou jsem skutečně hrdý. Přestože natáčení nebylo ani v jednom případě jednoduché, ta námaha za to stála. Z těchto alb vzešly stěžejní hity, které nemohou chybět na žádném našem koncertě.
V té době jste zpíval neuvěřitelně vysoko, díky čemuž mnohé skladby dostaly mnohem více energie a síly. Bylo to pro vás obtížné?
Ano. Tolkki neustále vyžadoval, abych zpíval ve velmi vysokých polohách a já sám mám tento styl zpěvu rád. Miluji energické a vysoko položené vokály ve stylu Michaela Kiskeho (Helloween) nebo Roba Halforda. Natáčení však vždy bylo dost obtížné, protože Tolkki požadoval, abych zpíval v naprosto nepřirozených polohách. Největší teror nastal při natáčení “Elementů” v roce 2002. Tam po mně Tolkki chtěl, abych zpíval doslova na hranici elasticity a pro mě to už bylo tak extrémní, že kvůli tomu vzniklo mnoho hádek. Když si vzpomenu na natáčení skladeb “Papillon” nebo “Find Your Own Voice”, tak se mi dodnes ježí chlupy po těle.
Jaké skladby označujete za své favority?
Mám jich spoustu. Jediná alba, která mi jsou proti srsti, je náš debut a album “Stratovarius” z roku 2005. Skladby z těchto alb nemám příliš v lásce a pokud vyloženě nemusím, tak se k těmto deskám nevracím. Osobně považuji za favorita skladbu “Shine in The Dark” z alba “Eternal”, ve které se mísí všechno, co kapelu charakterizuje.
Co pro vás znamená žánr power & speed metal? Cítíte se jako jeden z největších představitelů tohoto žánru?
Mám ho rád. Jinak bych se mu profesionálně nevěnoval již více než třicet let. Je ale pravda, že mnohem bližší je mi tradiční heavy metal a hard rock. Vyrostl jsem na Deep Purple, Rainbow, Scorpions nebo Whitesnake. Jako jeden z největších představitelů se však necítím. Za toho považuji třeba Kaie Hansena (Helloween, Gamma Ray).
Váš sklon k hard rocku jste prokázal na sólových deskách. Kdy vás poprvé napadlo, že vytvoříte album čistě pod svým jménem?
Když jsme po turné k albu “Infinite” s kapelou oznámili pauzu, tak jsem nechtěl jen tak sedět doma v koutě a napadlo mě, že bych mohl udělat vlastní desku, na které by byly skladby, které bych v té době ve Stratovarius neprosadil. Při zpětném ohlédnutí musím říct, že jsem rád, že jsem se k tomu odhodlal, protože jsem tak posluchačům mohl ukázat, že nechci být známý jen jako vokalista ve speed metalové kapele.
Vaše poslední sólové album “Serenity” bylo vydáno již před téměř dvaceti lety. Neměl jste ambice v sólové tvorbě pokračovat?
Nebyl k tomu důvod. Po odchodu Tolkkiho z kapely jsme na album “Polaris” začali skládat my ostatní. Díky tomu již nezbýval prostor na to, abych mé nápady skládal do šuplíku pro další sólové album. Veškeré nápady vkládám do kapely.
Mimo Stratovarius jste byl i nadále činný. Mnohokrát jste hostoval v různých projektech, ze kterých bych vyzdvihl zejména Cain’s Offering. Jak spolupráce s Janim Limatainenem vznikla?
Když se Jani poprvé před lety ozval, tak mi to přišlo jako výborný nápad. Přestože má rád podobnou hudbu, jakou tvoříme ve Stratovarius, tak jeho skládání je zcela jiné. Díky tomu se dá snadno odlišit jeho tvorba od naší. Natáčení všech alb probíhalo v takové pohodě, že jsme s Janim ve velmi úzkém kontaktu a pravidelně nám pomáhá i ve Stratovarius. Jinak čas od času rád příjmu nabídku na hostování v různých projektech. Beru to jako příjemné odreagování ze zajetého stylu v naší kapele. Nejraději vzpomínám na hostování v kapele Warmen, jejichž skladbu “Invisible Power” považuji za mimořádně silnou.
Co říkáte na krajany Sonata Arctica?
Vážím si jich a moc jim fandím. Už v jejich začátcích jsem jim pomáhal zpívat sbory na albu “Silence” a věděl jsem, že je v nich obrovský potenciál. Dnes už je poslouchám spíše sporadicky. Popravdě ani nevím, zda ještě vůbec hrají power metal, protože se od tohoto stylu dost odklonili. Jejich hudba je mi ale i tak stále dost blízká.
Kapela Stratovarius existuje již téměř čtyřicet let. Jak se díváte na to, co kapela dokázala? Máte ještě nějaké cíle, které byste si s kapelou chtěli splnit?
Neřekl bych, že by to byl vyloženě cíl, ale chceme natáčet alba a hrát živé koncerty tak dlouho, dokud to jen půjde. Upřímně ani nevím, co jiné bych měl dělat. Když jsem měl před lety velký problém s hlasivkami, tak mě to psychicky téměř položilo, neboť jsem měl šílené obavy z toho, že již nikdy nebudu moci zpívat. Naštěstí je současně zdravotnictví na takové úrovni, že mě dali do pořádku a já si tak mohu dále plnit svůj sen. Jsem šťastný, že kapela má v rámci žánru tak silný statut a věřím, že s naší sestavou ani v budoucnu neuděláme nic, co by naši reputaci mohlo ohrozit.
V kapele dle vašich slov panuje skvělá atmosféra. Berete to jako stěžejní důvod k tomu, abyste jako celek fungovali?
Samozřejmě. Odchod Tolkkiho v roce 2007 nás jako kapelu nesmírně stmelil a příchod nových členů jsme rozhodně nebrali na lehkou váhu. Před lety jsme pak na podporu alba “Nemesis” jeli jedno z našich největších a nejdelších turné v kariéře a tam se nám potvrdilo, že nejsme jen kolegové, ale především přátelé a kamarádi. Od té doby je hraní v kapele ještě větší zábava než byla kdykoli dříve. Díky bohu za to!
Jaké jsou vaše vztahy s Timo Tolkkim? Jak hodnotíte jeho hudební činnost od vašeho rozchodu?
Z mé strany nijaké. Vím, že Jens (klávesy) s ním občas komunikuje, ale mně osobně to je víceméně jedno. O jeho tvorbu se prakticky nezajímám a jde zcela mimo mě. To však neznamená, že bych vůči němu měl nějakou zášť. Jen ho zkrátka nevyhledávám, protože ho ve svém životě nepotřebuji.
Jaké jsou plány kapely do budoucna?
Po zimní pauze se příští rok vydáme odehrát další koncerty a připravovat se na letní sezónu. V iPhonu teď vidím, že budeme vystupovat opět v České republice v Plzni na Metalfestu, takže se budeme moc těšit, až si to společně užijeme. A pokud se na začátku roku nerozhodne jinak, tak na podzim se vydáme do studia ohledně příprav nového studiového alba.
|
