Na světě existují záhady, které zdravý rozum prostě nechce pobrat. Proč si například někdo i ve 21. století myslí, že je země placatá a hodlá se kvůli tomu zabít, proč má ještě někdo potřebu koukat na romantické komedie s Jiřím Langmajerem, nebo proč si celkem renomovaný label Frontiers Records vzal pod svá křídla japonskou power metalovou kapelu Illusion Force, když její hudba nejen že není valná, ale svojí autorskou podstatou míří spíše na druhý konec kvalitativního spektra.
Produkty Illusion Force by se každopádně měly prodávat s bezpečnostní nálepkou, na které bude rudě zvýrazněno upozornění o hudebním obsahu. Něco ve smyslu "Kdo si che zachovat psychickou vyrovnanost, neměl by album vůbec spouštět, hrozí vyvedení z rovnováhy a mírné záškuby v koutku oka". Přitom je zřejmé, že dílo netvořili žádní zelenáči, to u japonských spolků ostatně není možné (pravda, baskytaru obsluhuje Američan Ollie Bernstein). Tamější hudebníci uctívají drsnou disciplínu a do studia nevlezou bez dokonalé přípravy. I na albu "Halfana" proto uslyšíme výborné řemeslné výkony, a sem tam hudební sekvence, které dávají tušit, že parta Illusion Force přece jenom není úplně mimo. V každém náznaku pozitivních zpráv je ale zakopán obrovský, nevábný a smrdutý pes.
Při prvních spuštění nahrávky se mi stala podivná věc. Za hudbou alba "Halfana" jako by hrálo ještě něco jiného. Musel jsem přehrávač vypnout a zkoumat, jestli někde nejede další zvukový kanál. Nic takového se ale nedělo, po vypnutí nastalo naprosté ticho. A po opětovném spuštění desky vše nastalo znova. Až teprve po chvíli mi došlo, že zdroj nepochopitelných vjemů nevězí ve vnějších příčinách, ale jen a pouze v nové studiovce japonské kapely.
Jádrem autorské vize je něco jako extrémní power metal. Výbušný, epický, napěchovaný všemožnými motivy a expresivními aranžemi. Proti tomu nelze nic namítat, jenže Japonci nevychytali míru a z většiny svých písní udělali neposlouchatelné jaderné koule. Mix je absolutně nesourodý, plochy na sebe podivně navazují a ve skladbách se vyskytují cizorodé (nejčastěji orchestrální) vrstvy, které brutálním způsobem deformují výsledný dojem. Jakmile se nukleární zvukové peklo zmírní, lze formaci Illusion Force identifikovat jako celkem slušný japonský power metal. Většinou je to ovšem chaos, kakofonie, a do toho všeho nevalný zpěvák, jenž občas obecný maglajz podpoří nelibozvučným mekotem. Je to asi dávno jasné, ale kdyby náhodou ne: poslech alba "Halfana" lze doporučit pouze na vlastní nebezpečí.
|
