Vánoce jsou svátky klidu a míru, při nichž by na sebe lidé mohli být aspoň chvíli hodní, a tak je asi na místě přistoupit k albu „Mistletoe Madness“ od projektu Luminare Christmas! přesně v tomto duchu. Neb se na nás koledy a vánoční melodie sypou ze všech stran, je někdy osvěžující sáhnout po nahrávkách, které by rockerovu uchu mohly být blíž, než jejich klasické zpracování. Bylo by celkem snadné říct, že „Mistletoe Madness“ si v podstatě ani jiný cíl neklade, nicméně neodbytné „ale“ zazní hned, jen co zhasnou světla na stromečku.
Hlavní projektové jméno, na které se vydávající Frontiers odvolávají, je Dennis Young, bývalý klávesista Mannheim Steamroller a dávný vokalista Styx. Díky působení v Mannheim Steamroller je zjevné, že k vánoční problematice má Dennis Young blízko, což je svým způsobem logická sázka na jistotu. Z té kompletně vychází koncept „Mistletoe Madness“, takže ve velmi jemném zpracování uslyšíte pár osvědčených melodií z pera pánů Vivaldiho či Čajkovského a několik tradičních (a tudíž osvědčených) vánočních písní. Luminae Christmas! tvoří parta jedenácti muzikantů, z nichž na jména některých jste na hudební scéně už narazit mohli, nicméně že by kterékoliv z nich bylo neodolatelným tahákem se říct nedá, takže výsledek přesně téhle poloze odpovídá – příjemné album, které neruší a může se stát dobrou kulisou pro sváteční atmosféru. Tolik dobré zprávy.
A teď si představte, že stromeček zhasnul a vracíme se do reality všedního dne. Ke cti Frontiers je nutno přiznat, že se nesnaží tvářit, jako kdyby neexistovali jistí Trans-Siberian Orchestra, naopak se zašťiťují prohlášením o směsi svátečních klasických vibrací Mannheim Steamroller (budiž), energického rocku Trans-Siberian Orchestra (ne) a filmové atmosféry Hanse Zimmera (vůbec). Jenže ve světle kteréhokoliv z alb Trans-Siberian Orchestra (včetně „The Christmas Attic“ coby nejméně výrazné položky v diskografii T.S.O.) je „Mistletoe Madness“ prostým převařením trošku vylouhovaného čaje. Ne, že by to nefungovalo, kouzlo Vánoc dělá své, jenže máte-li přímé srovnání, jelikož se v některých melodiích oba spolky potkávají, na dramatičnost amerických hudebníků se evropská verze nechytá prakticky, a to ani ve výpůjčkách od klasických autorů, kde by to mělo být nejsnadnější.
Na takhle pojatém albu se (pokud by zúčastnění nebyli jen parta diletantů, což rozhodně nejsou) prakticky nic zásadního zkazit nedá, takže mise splněna. Jen je riziko rozhlížet se po okolí, jestli to někomu nejde od ruky lépe. Pak se příjemná nahrávka „Mistletoe Madness“ ocitne na vratké půdě a kouká z toho trochu podbízivá cesta, v níž se hodně pokukuje po mainstreamovém světě, v němž Vánoce přirozeně fungují, aniž byste je museli napěchovat nějakou speciální přidanou hodnotou.
|
