V roce, který pro japonský power metal ještě donedávna nebyl dvakrát výstavní, přišla záchrana doslova na poslední chvíli. Zatímco Galneryus nabídli sice dobrou, ale v jádru zoufale rutinní desku, Illusion Force vrhli do pléna podivnou vizi extrémního poweru a Minstrelix svoji studiovou novinku před světem tají, jako by mělo jít o svatý grál (jimž klidně může být), spolek Matenrou Opera se v polovině prosince vytasil s nečekaně silným materiálem, který mnozí fanoušci už nyní pasují na nejlepší album v historii této letité kapely.
Předtím, než se pustíme do rozboru nahrávky "Mutsu no Hana", je třeba upozornit, že tohle je japonská produkce se vším všudy, včetně módního stylu zvaného visual kei nebo japonštiny, kdy můžeme jenom doufat, že nechválíme formaci, která zpívá o ujetých věcech (tak typických pro tamější folklór) a stejně tak věřit, že překlady názvů skladeb do latinky, jež jsou k nalezení na internetu, alespoň trochu odpovídají skutečnosti. Pak už není třeba ničeho se obávat, jelikož přednes písní se skutečně povedl, a ten, kdo se v power metalu nechává nejčastěji unášet melodiemi a energií z hudby plynoucí, si přijde téměř určitě na své.
Úvodní track "Blood" byl zvolen pro tvorbu videoklipu. Jde o rozhodnutí chytré, ačkoli mírně zavádějící. Z vnitřních bezmála deathových ploch nelze odhadnout skutečnou autorskou podstatu nahrávky, která je žánrově mnohem více umírněná. Nápovědou je chorus první písně, jenž je jemně posazen v nádherné melodické kolíbce. Samozřejmostí jsou obdivuhodné řemeslné výkony, včetně hlubšího zpěvu, jenž lze vnímat jako výstavní prototyp japonských vokálů, a zvukové produkce, které z pohledu moderních nároků neschází vůbec nic.
Ani jedna z třinácti skladeb, které jsou rozloženy na hodinové hrací ploše, neznamená kompoziční sešup, který je nechvalně známý z tvorby jiných spolků japonské provenience. Sem tam možná do poslechových vjemů vnikne snítka obyčejnosti, většinou ale budeme žasnout, jak kdysi nijak zvlášť výjimečná parta Matenrou Opera (s novým kytaristou Yusukim, jenž se pro kapelu stal evidentním žolíkem) najednou perlí a září. Skladby tepou bujným tvůrčím životem, mají spád a atraktivní dynamiku. Půjdeme-li po dalších výstavních kouscích playlistu, musíme zmínit větrně odlehčený rychlík "Suigyoku no warutu", vynalézavou a hravou instrumentálku "Apocalypse", či závěrečnou titulku, na které si smlsnou fandové oslavného a výsostně melodického power speed metalu. Nové album japonské kapely se opravdu povedlo a svým způsobem zachránilo sezónní čest celé tamější scéně.
|
