Pokud se snad někdo obával, že pět let, které uběhly v mezidobí od vydání minulé desky „Vulture Culture“ k edici aktuální nahrávky „“Your Blood“, v nichž švédští Bombus změnili vydávající firmu (přechod od Century Media k Black Lodge Records se může jevit když ne jako krok vzad, tak jako určité pozastavení) a pozměnili sestavu (to, že zůstaly zachovány tři kytary je dobře, to, že odpadlíkem se stal Matte Säker, jenž měl před šestnácti lety společně s křiklounem Fredrikem Berglundem největší zásluhu na vzniku kapely, může být dalším důvodem k hledání odlišností) výrazně pozmění výraz kapely, spletl se.
Göteborgská pětice si drhne svůj neotesaný metal n´ roll (do věčné hádanky, co vlastně chlapci hrají, přispívá kapela s hláškou, že jde o hard rock) , jenž na okraji jedné strany připomene Motörhead, na okraji strany druhé by při přirovnávání k heavy metalovým partám bylo pole působnosti docela široké, ale protože Bombus se těsně u mantinelů neocitají zas až tak často, vychází z jim z toho poměrně svébytná muzika, dobře kombinující agresivitu a melodičnost. Drobné změny, které lze oproti minulosti zaznamenat, se týkají především projevu Feffeho Berrglunda, jenž do svých hlasivek dokázal vetřít silnější porci oprásklosti a také práce s melodiemi, které mají o ždibíček více lehké nohy a tím pádem i větší chytlavost.
Ani zdaleka však nečekejte sebemenší snahu o prvoplánově líbivou muziku. To, že některé melodie znějí docela povědomě a mají poměrně silné háčky, Bombus systematicky schovávají za syrový výraz, napětí, nátlakovost, leckdy až nadrzlou humpoláckost. Byť fakt, že deska je pojmenovaná podle skladby s přístupně podmanivou kovbojskou náladou, by mohl naznačovat, že Bombus chtějí více vsadit na atmosféru, za daleko zásadnější moment však považuji následující hrubě neotesanou „The Beast“, či krásně napínavou „Take You Down“ s jednotvárným, sympaticky vlezlým motivem a našlápnutým zpěvem. Tohle je pravá podoba kapely. Sázka na úvodní „Killer“ coby pilotní singl je jasná, zásluhou kombinace elementů melodický motiv – hrubý rašplovitý hlas – napětí a tlak – neposedné kytary, jasně charakterizuje, co se na desce bude dít, a těm, co už mají Bombus v krevním řečišti, vyhlásí pohotovost na první dobrou.
Jako by se občas Bombus snažili najít rovnováhu mezi Anathemou, Motörhead a Mercyful Fate (doplňte klidně další party, je z čeho vybírat). Tenhle krátký výčet naznačuje, že udržet pohromadě „Young Blood“ je nemožné. Jenže to je právě bod, který jde Bombus na jedničku, takže jejich nová nahrávka sice nepřekoná v minulém kole vysoce nastavenou laťku, ale spolehlivě po ní pokukuje hodně zblízka.
|
