Přestože power metal považuji za svůj srdeční žánr, musím se přiznat, že mě vždy lehce iritovaly jeho infantilní texty. A nemyslím tím písně o svobodně se proletujících orlech, protože to mi k danému stylu přijde zcela adekvátní. Problém vidím v nekonečném opěvování pohádkových postav a zvířat, zejména pak draků. Když pozoruji, jak je tato mystická havěť náboženstvím pro mnoho power metalových kapel, přijde mi to jako dračí perverze. Občas a nejlépe s nadsázkou si zazpívat o dracích, na tom by nebylo nic zlého, ale aby se na nás okřídlená zvěř zubila pomalu z každé druhé aktuální nahrávky, to mi přijde trochu moc. Velkou roli v tom samozřejmě hraje umělá inteligence, i ta ale v součtu pouze generuje obecné umělecké představy. Ano, texty v power metalu nemají pojednávat o existenciálních tématech, stejně tak by ale interpreti neměli tolik protežovat dětinské motivy. Nemůžeme se pak divit, že tento žánr (navzdory nesporně kvalitním řemeslným výkonům) tolik metalistů nebere vážně nebo jej zesměšňuje. Okouzlení draky by mělo mít své limity, a vůbec nejlepší by bylo, kdyby skončilo někdy kolem desátého roku života.

Petr Štěpnička, 12.1. 2025