Nebudu zastírat, že hlavním důvodem toho, proč sáhnout po novince alternativců Klogr byl fakt, že se italská čtveřice v závěru loňského roku svezla po Evropě se švédskými Evergrey. Předpoklad, že důvodem tohoto spojení je fakt, že v tvorbě obou kapel se najde nějaký alespoň drobný průnik chutí a nálad, je zcela milný, Italové vzpomínají na přelom tisíciletí, vlnu nu-metalu a grunge, a i když naléhavost sdělení je jeden z nejsilnějších elementů jejich tvorby, o tom, že by měli potenciál přivést na okraj rozervanosti duše své, či dokonce duše posluchačů, se příliš mluvit nedá.
Od vydání třetího alba „Keystone“ trvala studiová nečinnost Klogr sedm let, vzhledem k tomu, že jejich tvorba se nedrží úplně soudobých trendů a nemusí tak reagovat na nejžhavější dění, dala se na novince „Fractured Realities“ jako důsledek takové pauzy očekávat snad jen určitá hladovost po tom, zase jednou posluchači něco nového sdělit (dá se říct, že celkem funguje), než byť nepatrná změna směřování kapely. Z tohoto pohledu jsou Klogr zcela na dosud obsazených značkách. Do poměrně hrubého a neotesaného soundu občas promluví elektronika, zpravidla se staví na zatěžkaných motivech, z vytrale groovy muziky sem tam vykoukne sympatická melodie (o nějaké cílené chytlavosti si můžeme nechat zdát). Poměrně oprásklý hlas Gabriele Rustichelliho nemá kdovíjak zásadní charisma, čímž by se dala charakaterizovat v podstatě celá deska, takže najít skladbu, která by vydržela v hlavě navěky se nedá, ale tahavou „Face The Unknows“, či s dravější riffovkou „The Twisted Art“, v níž se z Rustichelliho stává interesantní dravec, jenž dovede dobře zacházet s lehkou hysterií, se poslechnout vyplatí. Síla (pokud vás nějaká osloví) se však najde spíš v konzistentním celku než v působivých jednotlivostech.
Po vydání alba „Keystone“ strávili Klogr poměrně dlouhou dobu (prakticky až do vypuknutí covidové patálie) dobýváním pódií. Rustichelli následně v jednom z rozhovorů konstatoval, že kapela získala nové fanoušky v Evropě, ale nestala se natolik velkou, aby mohla koncertovat samostatně jen pod svým jménem. Předpokládám, že na tomto stavu nezmění prakticky nic turné po boku Evergrey a už vůbec ne poměrně nevýrazné album „Fractured Realities“.
|
