Jedno nelze kytaristce a zakladatelce švédské kapely Thundermother Filippě Nässil upřít – dělá dobrou muziku a asi s ní nebude nuda, o čemž by nejspíš hodně mohly vyprávět bývalé kolegyně, které před třemi lety při Filippině snaze o vyobcování zpěvačky Guernicy Mancini z Thundermother (moc se mi líbí, jak Thundermother mnohaleté budování vlastního jména dokonale shrnuly ve svém životopise – „kytaristka Filippa Nässil položila základy Thundermother na podzim roku 2009. Zatímco původně žila ve Växjö, kde studovala, později se přestěhovala do Stockholmu ve snaze sestavit kapelu. Rychle vpřed do roku 2024 a Thundermother je na vrcholu oslav svého patnáctého výročí…“) raději vzaly kramle kolektivně, založily kapelu The Gems a loňským debutem „Phoenix“ hodily Fillipě pěkně ostrou rukavici.
Fillipě to sice trvalo o nějaký měsíc déle, ale zvedla ji velmi suverénním způsobem. S novou sestavou a se sloganem „bojujeme za rock`n`roll“ předkládá novinku „Dirty & Divine“ (moc hezký název!), s níž by se bojové heslo kapely dalo tesat do kamene. V podstatě nemá cenu pouštět se do nějakých hlubokých rozborů, tohle je jedna velká (o něco víc než půlhodinová…) párty, při které se začnete pohupovat v bocích u úvodního krásně nabroušeného riffu otvíráku „So Close“ a skončíte s posledním úderem bicích v závěrečné „American Adrenaline“. Dění mezi těmito dvěma body se dá charakterizovat velmi jednoduše a přímočaře (ostatně taková je i muzika kapely) - dobré riffy, dobré melodie, parádní kooperace dokonale nadrzlého vokálu a sborů, pár sloganů, které vám v hlavě zůstanou, kolekce deseti skladeb, u které je strašně snadné představit si, jak na každou jednotlivou z nich paří a haleká rozdivočelý dav pod pódiem.
Zřejmě vědomy si toho, že skladby jsou jedna vedle druhé jasná pecka na solar bez nějakých kudrlin, holky je všechny osekaly jen na nezbytnou délku, ani jedna z písní nedosáhne čtyř minut a díky tomu zní album velice energicky a čerstvě, takže není potřeba nad něčím bádat a stačí jen si užívat bezprostřední jízdu. Dravost, drzost, důraz aktuální sestavy Thundermother ideálně reprezentuje zejména úvodní divoká „So Close“ a houpavější „Dead Or Alive“ s výbornou westernovou náladou i melodií, a krátkým momentem, z něhož lze usuzovat, že by novicka u mikrofonu Linnea Vikström Egg mohla časem okouzlovat nejen divokostí a kapkou jedu na špičce jazyka, ale i smyslností.
Před třemi lety na „Black And Gold“ to začínalo u Thundermother vypadat jako u letitého manželství – stereotyp a ztráta prvotní jiskry. Rozvod prospěl oběma stranám a pokud byste po mně nyní chtěli rozseknout, jestli je lepší prvotina The Gems nebo šesté album Thundermother, vyřknout ortel by mě přinutila asi až pistole u hlavy. Pro fanouška čistokrevného hard rocku jasně vítězná situace, neboť Thundermother jsou jako polité živou vodou.
|
