Původně jsem následující dva reporty ani neměl v úmyslu psát, ale po přečtení nového úvodníku, v němž se Venca zamýšlí nad problémem návštěvnosti (nejen) rockových akcí, jsem se nakonec přece jen odhodlal napsat také pár řádků na toto téma. Nejen, že poslední dobou ubývá mladých lidí, kteří dokážou najít cestu k rockové hudbě a nepodlehnou módnímu vlivu komerčních rychlokvašek, ale navíc na koncertech potkávám stále méně známých tváří a sály zejí prázdnotou. Nedávno proběhly v okolí Kdyně na Domažlicku hned 2 koncerty poměrně rychle po sobě, což je velice vítaná změna. Kromě diskoték a několika divadelních představeních se tu po celý rok téměř nic neděje, a to se asi i negativně podepsalo na zdejších lidech. Velice jsem uvítal snahu o zavedení tradice koncertů na blízkkém Korábu. Pravda, je to poněkud z ruky, ale pokud pořadatel zajistí, jak odvoz zpátky do města, tak i případný nocleh za velice příznivé ceny, nevidím v místě konání až tak veliký problém. Po několika akcích se zdálo, že se snad nakonec vše v dobré obrátí. Lidí sice nechodilo nějak moc, ale přibývali. Když jsem pak uviděl plakáty, že na Koráb zavítají KRLEŠ a KISS Revival z Prahy, neváhal jsem ani chviličku. To jsem však ještě netušil, jaké mě bude čekat nemilé překvapení.

Dorazil jsem na osmou hodinu večerní, očekávaje davy fanoušků jsem zahlédl jen několik málo pořadatelů a členů z obou kapel. Na mou otázku: "Kam se všichni poděli?", se mi dostalo jen nechápavé krčení ramen. Tohle jsem fakt nečekal. Během večera sice ještě několik zbloudilých duší přece jen dorazilo, ale troufám si tvrdit, že víc jak 50 platících nás tam nebylo. Jsem rád, že KRLEŠ vzali celou situaci velice sportovně a svůj set odehráli více než skvěle. Zvuk byl poměrně dobrý, jen zpěv by klidně snesl o nějaký ten decibel navíc. Zazněly songy z celé diskografie kapely a navíc se nám pěrdstavila i nová zpěvačka. Musím říct, že si kluci vybrali opravdu dobře. Lucka Roubíčková má výtečný hlas a na mysl mi přichází srovnání s první zpěvačkou KRLEŠ - Simonou Křtinovou. Obě dámy mají velice podobný hlas. Dostalo se i na tradiční věci z repertoárů světových kapel. Jednalo se o "Whiskey In The Jar" a "All We Are". Jen pro bubeníka to asi nebyl zrovna příjemný večer - měl totiž potíže s okem, které schovával pod obvazem. Avšak podle hesla "s úsměvem se hraje líp" si nejdříve fixou nakreslil na obvaz provizorní oko a při společném focení s kapelou se ozvalo: "Znovu! Já mrknul!". Hádejte od koho. I to svědčí o přátelské a uvolněné atmosféře. Zhruba po dvou a půl hodinách vystřídali KRLEŠ na podiu KISS Revival.

Tvorbu KISS nemám až tak naposlouchanou a těžko se mi tedy toto vystoupení hodnotí. Ale zanechalo ve mně vcelku pozitivní dojem. Došlo i na pár pyrotechnických efektů a plivání (doufám) umělé krve, o což se postaral sám Gene. Jen mě trochu zklamal čas vyměřený pro vystoupení obou kapel. Klidně bych KRLEŠ nějakou tu minutku přidal. Celkově vzato to byl velice příjemný večer se skvělou hudbou. Škoda jen, že většina lidí má o zábavě trochu jiné představy a radši sedí doma u televize. Takže bych rád poděkoval všem, kteří toho dne na Koráb zavítali a zejména jednomu páru, tuším až ze Sušice.

Druhá akce se konala po 14ti dnech v kdyňské sokolovně. Byl jsem velice zvědav, jak to bude tentokrát s návštěvností. Zprvu to opět vypadalo na propadák, ale v průběhu noci se sešlo něco kolem 120 návštěvníků. Celou akci zahajovalo seskupení s názvem RELAXIS. Nevím, zda má cenu zde popisovat hudební neumění téhle trojice. Trapná gesta, tři akordy a texty skládající se z neustálého opakování několika vět, jejichž nejčastějším tématem byla zhrzená láska. Kluci se až příliš koukají na MTV. Kromě několika náctiletých dívek asi nikoho moc nenadchli a kdo je už někdy slyšel, ví o čem mluvím. Jejich set, spolu s příšerně vyhlížejícím barem vypůjčeným z nedaleké diskárny, dotvářel nechutnou disko-atmosféru. Kam se poděl tradiční hospodský výčep?! Jediné, co bych pochválil byl zvuk, i když nazvučit tři nástroje neustále opakující totéž asi moc práce nedá.

Škoda jen, že to nevydrželo i při písních TURBO revival. Zvukař zřejmě ucítil vůni chmelového moku a na mixážním pultu si zahrál škatulata hejbejte se. Kdo se nedal tímto odradit a pokusil se prodrat tou změtí zvuků, musel ocenit výkon zpěváka. Rychard Kybic by měl radost. Po tom, co se u skutečného TURBA v současnosti děje, jsem byl velice rád za šanci slyšet staré a léty prověřené fláky od plzeňské legendy.

Jako poslední přišla na řadu další, dnes již kultovní skupina CODA z Karlových Varů. Určitě by si zasloužila mnohem větši pozornost z řad fanoušků, ale po předcházející tragické návštěvnosti na KRLEŠ jsem byl rád i za to. Zvuk se mírně zlepšil a hoši z CODY zahráli pěrsně tu hudbu, která je jejich srdci nejbližší - klasický hard rock. A zahráli ho parádně. Jedna lahůdka střídala druhou a nechyběli ani klasici klasiků - PINK FLOYD. A během několika nezbytných ploužáků mi při tanci dělala společnost jedna krásná dívka. Co víc si přát? Kapele se očividně moc končit nechtělo, a tak nakonec se mnou a pár dalšími statečnými vydržela CODA hrát až do čtvrté hodiny ranní.

Poté jsem se pomalu vydal domů a cestou opět přemýšlel, proč asi mladé lidi tahle hudba nebere tolik jako před léty. Nejde tu určitě o kvalitu. Někomu vadí, že tyhle kapely "poslouchá jeho fotr", najde se pár jedinců, kterým se zdá stovka za vstup moc, a pak je tu ta obrovská skupina teenagerů odchovaných na komerčních rádiích, Esu a časopisech, které jim donekonečna vymývají mozky zaručenými radami, jak být IN, trendy a cool. O tom, jak jsou tyhle věci v dnešní společnosti hluboce zakořeněné, svědčí například i zástupy drsných punkáčů, valících se každý víkend na diskotéku i přes to, že oni by přece takovéhle komerční škváry nikdy neposlouchali. Ona výmluva, že tam přece chodí za kamarádama mi nepřijde moc přesvědčivá. Kamarádi by za mnou taky na bigbeat jen tak nepřišli. Ale i mezi máničkami je podobných jedinců dost. Pevně však věřim, že tohle není konec živé muziky u nás. Vždyť přece metal is forever...