Je dobře známo, že Itálie dala světu kvalitní jídlo, kávu, víno, renesanci, geniální umělce a stereotypně mytizovanou mafii, na základě čehož vznikly legendární filmy a jeden nezapomenutelný seriál. Power metaloví fanoušci by ale k tomuto výčtu určitě přidali řadu žánrových velikánů. Jedním z nejvýznamnějších skladatelů tamější scény je Carlo Andrea Magnani alias Olaf Thörsen, jenž v půli devadesátých let zformoval těleso Labyrinth, které melodický svět obdařilo několika výjimečnými alby.
Kapela pocházející z provincie Massa-Carrara, jež je vsazena do přenádherného Toskánska, začala první hudební krůčky činit v roce 1994. Krom Thörsena stojí za zmínku druhý kytarista Andrea Cantarelli, který pro začátek umělecké dráhy zvolil přezdívku Anders Rain, a jenž to s Labyrintem táhne jako jediný borec bez přerušení do dnešních dnů. Velmi pikantní je účast zpěváka Joa Terryho, kterým není nikdo jiný, nežli Fabio Lione, se kterým Olaf spolupracoval v Labyrintu i pozdějších Vision Divine. Světový ohlas si Fabio sice vysloužil až díky spolupráci se spolkem Rhapsody, s Labyrintem nicméně stvořil demo "Midnight Resistance", EP "Piece of Time", a v roce 1996 již plnohodnotný debut s titulem "No Limits".
Nebudeme hledat nějaké diplomatické zákruty a řekneme si rovnou, že prvotina Labyrintu bůhvíjak povedenou nahrávkou není. Vyjma Fabia, který už tenkrát podal velmi dobrý výkon, se ostatní spíše rozkoukávali, a jejich budoucí potenciál zůstal zamlžen méně atraktivním skladatelstvím a zvukem tenkým jako papír. Je zároveň možné, že na tvůrce měla vliv roztříštěná hudební atmosféra, která se v polovině devadesátek prohnala metalovým světem jako virová pandemie. Jak jinak si vysvětlit přítomnost skladeb "Vergito" a "The Right Sign", v nichž dominují prvky techna a eurodance, které znějí poněkud mimózně a pardonovat by je mohla jedině skutečnost, že jde o zamýšlenou recesi či parodii. Což nejde.
Také power speedové položky vyznívají nesměle. Nejblíže k pozdější dokonalosti mají skladby "Mortal Sin" a "Red Zone". "Piece of Time" zaujme hravým refrénem, a "Dreamland" sekvencí, ze které Olaf vycházel při psaní písně "Night of Dreams" z následující nesmrtelné studiovky "Return to Heaven Denied". Slušně dopadly baladické kousky, hlavně proto, že je v nich lépe ukryta zvuková indispozice. Týká se to jak stopy "No Limits", tak "Time Has Come", ve které Fabio ječí jako Láďa Křížek ve shodném časového období.
Labyrinth se svým debutem, který později ještě vyšel v několika reedicích, zaznamenal určitý úspěch na domácí scéně, a to i díky aktivitě nezávislého labelu Underground Symphony, který tehdy rozjížděl svoji činnost, a na rozdíl od mnoha jiných vydavatelských firem funguje dodnes. Jinak ovšem deska "No Limits" slouží spíše jako raritní materiál, jenž dokazuje, jak nedokonale až naivně mohla hrát kapela, která o pouhé dva roky později vydala nahrávku, jež se kvalitativně pohybovala úplně jinde a italskou partu měla navždy proslavit.
|
