O novém albu Avantasie by se daly napsat stohy textu. Jenom polovinu obsahu by přitom zabraly události, jež vydání nahrávky s titulem "Here Be Dragons" předcházely. Tobiasovy výroky na stranu fanoušků, kteří od něj nechtějí slyšet nic jiného nežli "The Metal Opera Pt. III" a jeho poslední kompromis, jenž je ochoten udělat. Následné zveřejnění titulu a obalu nového alba, které jsou zhmotněním žánrových klišé, což nadšení příslušné sorty posluchačů jenom umocnilo. Jisté ale nebylo nic, přičemž nešlo zapomenout na smysl pro nadsázku a ironii, kterou je německý hudebník dlouhodobě známý.
Výsledek je nakonec úplně prozaický. Novinka Avantasie je tradičním příspěvkem kapely s tím, že pozdrav původním fanouškům je pouhopouhou součástí bonusového CD, navíc jde o pozdrav značně kousavý. Proč Tobias zvolil název "Here Be Dragons" a doprovodil jej velmi dětinským obalem, zůstává záhadou (argument, že Sammet vychází z klasického "hic sunt dracones", sám o sobě neobstojí). Stejně tak se můžeme ptát, proč desku otvírá skladba "Creepshow", která je kandidátem na nejslabší kousek celého tracklistu. Tím ale výčet sporných bodů, na které v této recenzi těžko najdeme odpověď, končí. Řešení hlavní otázky, jež se zabývá kvalitou jubilejní desáté řadovky Avantasie, je naštěstí daleko průkaznější.
Tobias k pěvecké spolupráci sezval staré známé i několik nováčků. V součtu jde o zajímavou partu, která svědčí o chytré a citlivé strategii německého principála. Po úvodním songu, v němž si zazpíval pouze Tobias, přijde řada na titulku s Geoffem Tatem. Dlouhá, až příliš poklidně budovaná píseň v sobě sice ukrývá plíživou epiku, o nějakém plnohodnotném vtažení do hudebního děje ale stále mluvit nemůžeme. To pro někoho přijde s nástupem navazující "The Moorland at Twilight", rychlomelodické pecky s Michaelem Kiskem, jež sice historicky spadá do série velmi podobných příspěvků, přesto se Sammetovi stále daří udržet atraktivní laťku, kterou sám sobě před drahně lety nastavil.
Přestože i v dalších skladbách objevíme znaky autorské repetice, songy srší energií a při sborových refrénech začne hlavou do rytmu kývat i nemetalově založený posluchač (osobně odpozorováno). "Phantasmagoria" v sobě kumuluje svižnost doprovázenou hravými motivy, jež nás ve spojitosti se zajímavě rozvrstvenými rerfénovými vokály vrací až do dob desky "Mandrake" od Edguy. "Bring on the Night" s Bobem Catleym je muzikálově stavěná hymna se symfo metalovými prvky a nádherným nápěvem, jenž umožní refrénu rozvinutí do očistné nirvány. "Against the Wind" je druhá podařená speedovina a "Everybody´s Here Until the End" obstojná závěrečná balada. Snad jedině tuctovým folkem nasáklý "Avalon" mezi podařenými kousky - navzdory jediné hostující pěnici Adrienne Cowan - poněkud zapadá.
A pak zde máme dva bonusové disky. Jeden nabízí instrumentální verze nových skladeb, z nichž minimálně stopa "Creepshow" zní atraktivněji, nežli zpívaná verze. Druhá placka obsahuje několik živých záznamů (mimo jiné z České republiky), a hlavně kompozici "Return to the Opera". Ta je zmíněným dárkem pro konzervativní část posluchačů, pro někoho však může jít o přízeň dvojsečnou, jelikož Tobias v textu prosí, aby mu už tito fanoušci se svým ustavičným kňouráním dali pokoj. Song na hranici parodie ovšem výborně funguje a na koncertech by mohl sloužit jako nádherný terapeutický moment. Navíc v žádném případě neznamená Tobiasovo rozloučení s klasickým speedem. Vždyť každé album obsahuje minimálně jeden rychlík (novinka dokonce dva, plus několik čistě power metalových sekvencí), a kdo se dokáže jenom trochu oprostit od nostalgických nánosů, pak musí uznat, že současná cesta Avantasie je jediná správná a prospěch z ní máme úplně všichni.
|
