Na počátku všeho byla skladba „Poor Man`s Son“ z desky „Premonition“, která se dostala až do Hollywoodu. Když ji zaslechl herec Sylvester Stallone, který po nečekaně velkém úspěchu prvního dílu filmu „Rocky“ převzal projekt na svá bedra a začal točit neméně úspěšná pokračování, byl si jistý, že něco podobného potřebuje do třetího dílu. Survivor pro něj představovali velkou neznámou, ale hudba, kterou kapela produkovala, byla velmi přitažlivá. Moderní, úderná, energická, s všudypřítomným vítězným pocitem. Přesně to, co potřeboval do nového „Rockyho“. Amerika jela na AOR vlně a Survivor byli pořád ještě neokoukaná parta, která se do plánu skvěle hodila. Nechtěl však použít „Poor Man`s Son“, proto se na kapelu obrátil s žádostí o vytvoření skladby nové, ušité na míru filmu. V tu chvíli se svět Survivor převrátil vzhůru nohama, protože šlo o impulz, který odstartoval strmý let vzhůru.
Slavná skladba „Eye Of The Tiger“ nepředstavuje v tvorbě Survivor žádné novum. Kapela, která pracovala podle Stalloneho zadání, vzala skoro totožné riffy z „Poor Man`s Son“, dala jim větší dravost a nádech klasiky od Queen „Another One Bites The Dust“, a na světě byla skladba, která měla pobláznit celý svět a dodnes je velmi často hranou věcí v řadě rockových, ale leckdy i komerčních rádiích. Deska, pojmenovaná po ústředním hitu, se stala velmi očekávanou nahrávkou, singl vyšel už 18. května 1982, film „Rocky III“ o deset dnů později a deska se objevila následující měsíc. A jak film trhal rekordy v návštěvnosti kin, tak album i singl letěly vzhůru k vrcholům hitparád, což byla věc, po níž Survivor toužili od začátku kariéry. A nyní se ocitli ve správný čas na správném místě.
Jestliže dobové recenze desce vyčítaly, že stojí ve stínu titulního megahitu, fakt, že se žádné další skladbě nepodařilo takový úspěch napodobit, jim sice dává za pravdu, ale víceméně pouze z komerčního hlediska. Přestože se najdou věci, které jsou o něco plytčí než na debutu (za všechny lze jmenovat topornou „Hesitation Dance“), je zde řada dalších, které splňují nepřísnější kritéria vrcholové AOR. Druhou nejvýraznější věcí je „American Heartbeat“, která staví na podobně úderném základu jako „Eye Of The Tiger“, ovšem místo kytarových riffů Frankieho Sullivana více práce zastává Jim Peterik, který se z pozice druhého kytaristy takřka zcela odsunul na klávesový post a obsluhy tohoto nástroje zbavil zpěváka Davea Bicklera. Tím začínal zvuk Survivor stále více stát na klávesách, což s sebou přineslo i několik odsudků ze strany starých fanoušků, jimž vadila větší přístupnost materiálu a pošilhávání po popu.
„Feels Like Love“ nebo „Silver Girl“ jsou jasné příklady trendu, s nímž Survivor zacházeli velmi dobře, ačkoliv balady „I`m Not That Man Anymore“ a „Ever Since The World Begun“ začínaly dostávat cukrkandlový charakter. I to si žádala doba a Survivor se s tímto albem stali jejím synonymem. Komerční chvíle se snažili vyvažovat tvrdšími, kytarovějšími skladbami „The One That Really Matters“ a „Children Of The Night“, ale bylo jasné, že nebudou těmi, které by ukazovaly cestu do budoucna. Kapela pomalu překračovala Rubikon, chtěla za sebou nechat hard rockovou složku, která byla pro první dvě desky důležitá, ale ruku v ruce s tím, jak v osmdesátých let hrály v hudbě čím dál větší roli klávesy, leckdy na úkor kytar, se tomu přizpůsobovala i hudba Survivor, s tím, že si výhradní autoři Peterik se Sullivanem úzkostlivě hlídali kvalitu.
Oproti slabší „Premonition“ znamená „Eye Of The Tiger“ návrat k větší kvalitě skladeb, ačkoliv platinový úspěch, který se albu dostal nejen ve Spojených státech, ale i Kanadě či Austrálii, byl vykoupen větší komerční přívětivostí. Kapela za titulní skladbu dostala cenu Grammy za nejlepší rockový výkon a byla nominována i na Oscara, který ji však unikl. To ve výsledku nevadilo, protože album se umístilo na druhém místě oficiální americké hitparády a znamenalo pro kapelu velký průlom, takže si mohla dovolit vystupovat i ve velkých prostorách, ačkoliv dosud byla spíše kapelou hrající v klubech a malých halách. Konečně se mohla zpříma podívat do očí stylovým hegemonům, ať už to byli Foreigner, Journey či nově explodující REO Speedwagon.
V letech 1981 a 1982 ve Spojených státech vrcholila vlna AOR a všechny výrazné kapely přidávaly nejúspěšnější alba. Foreigner a Toto přišli s „Čtyřkaml“, Journey bourali hitparády s „Escape“, REO Speedwagon prodávali miliony kusů díla „Hi Infidelity“ a do této společnosti patří i „Eye Of The Tiger“, ač bylo ve výsledku komerčně o něco méně úspěšné. Šlo však o dílo, které plně reprezentuje dobu vzniku, a i když mu (vinou titulní skladby) bývá dávána za vinu jistá nevyrovnanost, je tím lepším, co lze v daném stylu z těchto let najít.
|
