Deset let po předešlém albu a třicet let po vzniku kapely přichází švédský Vypravěč s novinkou "The Final Stand". S touto kapelou je to ovšem jako na houpačce. Zatímco první tři desky požívají mezi power metalovou komunitou téměř kultovní status, navazující dvoualbová nadílka byla spíše zklamáním. Poté se lídr a dnes jediný původní člen L.G. Persson opět vzchopil a přišel se slušným zápisem "Sacred Fire". Při poslechu aktuální studiovky je však nutné konstatovat, že kolísavý efekt pokračuje a Vypravěč zase jednou míří střemhlav k zemi.
Někoho možná rovněž napadne, proč spolek Ther Storyteller zní trochu jako Running Wild. Tuto záhadu ozřejmí pohled na sestavu, ve které se krom Perssona a bicmena Henrika Ohlssona usadil jistý Cederick Forsberg, v metalovém světě známý pod přezdívkou Ced. Tento Švéd dlouhodobě parazituje na tvorbě Rolfa Kasparka ve formacích Blazon Stone, Rocka Rollas a Breitenhold, což mezi fanoušky zůstává po zásluze bez větší odezvy. Ced je zároveň producent, kterého bůhvíproč využívá řada kapel, jimž vtiskuje jednotvárně znějící a nezábavný sound. Všechny tyto atributy Cederick přenesl do Vypravěče, a to ve velmi autokratickém stylu. Takže zde máme (téměř) další klon německých pirátů, navíc se značně pochybným zvukem.
Je tedy otázka, kdo je v současnosti faktickým šéfem kapely. Budeme předpokládat, že si tuto pozici stále drží L.G. Persson, což lze vyčíst i z některých kompozičních prvků, které přece jenom připomínají tradiční tóny The Storyteller. Ale ani v nejsilnějších momentech, z nichž vyčnívá především úvodní rychlík s důvtipným názvem "It´s Storytime", nejde o vyložený hudební trhák. Skladby nesrší tvůrčí nápaditostí, při snaze o výpravnost zůstávají v půli cesty a při pokusech o žánrovou chytlavost silně kulhají. Jindy autoři slibně rozjeté motivy utahají v (Perssonem velmi oblíbených) valčíkových tempech, nebo přijdou sice s pěkným, ale zatraceně povědomým refrénem ("This Time Tomorrow"). Nutno dodat, že i Persson jako zpěvák podává výkon korespondující s kvalitou desky. Tedy nevalný.
Nepomůže tomu ani hra na indiány ("They Will Fear Our Battlecry") či vlezlé baladické ploužení ("Sweet Lullaby"). Vše je potaženo kalnou šedivou mázdrou, které nasazuje rezavou korunu plechový sound. Nemůžu si pomoct a rád bych se mýlil, ale spolčení s umělcem jménem Cederick Forsberg zatím nikomu štěstí nepřineslo. O kapele The Storyteller to platí stoprocentně, a nezbývá než doufat, že jde o spolupráci dočasnou a L.G. Persson si v budoucnu najde lepšího parťáka, který jej zároveň donutí k lepšímu autorství.
|
