Když před necelou dekádou došlo k asi nejzásadnější proměně sestavy švýcarských folkáčů Eluveitie (nejen odchod zpěvačky Anny Murphy a její nahrazení Enni Fabienne, spolu s Annou Eluveitie opustili další dva hudebníci, čímž se leader Chrigel Glanzmann stal v řadách kapely jediným, kdo pamatuje první krůčky tělesa) – reagovali Eluveitie návratem k akustickému (a tedy folkovějšímu) pojetí tehdy vydané nahrávky. O dva roky později se zase zapojili do elektriky, ale folková nálada hrála stále významnou roli. Během aktuální šestileté studiové pauzy proběhla změna na postech, které pro lidové pojetí hudby Eluveitie mají nezanedbatelný význam – hráčku na niněru Annie Riediger, houslistku Nicole Ansperger a lidového všeuměla Mattea Sistiho (byť ten ještě na novince „Ànv“ zanechal svů otisk) nahradila Lea-Sophie Fischer. Ne, že by tím Eluveitie rezignovali na folkovou tvář, ale příklon k hrubějšímu metalickému pojetí je celkem patrný.
Charakteristické poznávací znaky Eluveitie – kontrastní vokální propojení uchraptěného Chrigela a zvonivě čistého hlasu Fabienne, melodeathové riffy, skočnost houslí – tvoří základní pilíře nadále. Po celkem nenápadném rozjezdu „Emerge“ přijde zlom, jasně odhalující, v jaké náladě se Eluveitie aktuálně nacházejí – zvukově zmohutní, rychlost se zvýší, housle zdivočí, Chringelův ze řetězu utržený chropot dominuje, Fabiennnino provzdušnění a lehkonohý nádech folkoviny odlehčí celkovou hrubost jen na chvíli. To nebrání tomu, aby v odkazech pěkně dýchala drsná keltská romantika, která dostává nejvíce prostoru v krátkých intermezzech, reprezentovaných neposedně vybrnkávanou „Anamcarou“ s dívčím povídáním a rozvernou instrumentálkou „Memories of Innocence“, drsný nátlak polevuje i tam, kde se do popředí dostává Fabienne – patříte-li k fandům jejího (takřka ničím nerušeného) příjemného hlasu, zaměřte se na roztančenou „Awen“, či elegantně nadýchanou „All Is One“, jež jako by do aktuálních nálad Eluveitie přilétla z úplně jiné dimenze. Podstatu desky hledejte ve skladbách, kde se tlačí na pilu (je jich celá hromada), nejsilnější propojení přitažlivě kontrastního ženského a mužského světa Eluveitie najdete v divoké duetovce „Aeon Of The Crescent Moon“.
Bonusovými skladbami si Eluveitie trochu pokopali vlastní kotníky. Je fajn, že nezapomněli na dvě singlovky, vydané před třemi lety, jenže připomenutí živočišné pecky „Epona“ zdůrazní skutečnost, že na aktuálním albu chybí bezprostředně strhující skladba a jednoznačný hit. Tvorba Eluveite na nich nestojí a nestála, nicméně u takhle nasvícené novinky vás možná napadne, že Eluveitie vsadili na „Ànv“ na zarputilost o něco víc, než bylo nutné.
|