Nemusí pršet, jen když kape. Tímto ošuntělým lidovým příslovím můžeme klidně začít recenzi na druhou řadovku litevské metalové eskadry Foreaeon. Až na to, že ony pomyslné kapky nemají romantický ráz, ale padají z černého nebe, jimž občas problikne světelná žíla, po které následuje ohlušující rána. I tak by se dal popsat efekt poslechu desky "Pillars for the Dying", jež na žánrovou - konkrétně thrash / deathovou scénu - vnáší osvěžující, jakoby pobouřkově čerstvý kyslík.
Žádný převrat se nekoná, a to ani v minimálních náznacích. Trojice Litevců hraje průhlednou, avšak zcela otevřenou hru, která na stylově zastaralou figurínu navléká atraktivní hudební kabátek. Jeho střih je (opět nepokrytě) inspirován slavnými ševci, borci se kolikrát nestydí do látky vetknout logo svých oblíbenců. Jednu nášivku věnují Sepultuře, v úvodní stopě "One for None" dokonce připomenou starou i moderní etapu Brazilců, jež je v případě pobaltské kapely spojena s melodickými vokály. Zpěvák a zároveň kytarista plus studiový basista a producent (tedy evidentně klíčový člen kapely) Gabrielius Mockus tím nastíní svoji sympatickou hrdelní rozmanitost, aby v příštích skladbách už střídal pouze drsnější pěvecké rejstříky (což osobně vítám s otevřenou náručí).
Variabilní měňavost je ukryta i v tempech jednotlivých skladeb. Hudebníci plynule přecházejí ze zlověstně se valících ploch do svižných a rychlých sekvencí, které pohánějí rozumně vnášené blast beaty. V kusu "The Sets of Madness" masivními kytarovými stěnami (zvuk je bezproblémový) připomenou Brity Bolt Thrower. Do nástupu "Futures Nebula", za jehož brutalitu by se nemuseli stydět ani klasici Obituary a následných vzteklých vokálních úseků se vrací neodbytný riff, jenž skladbu ideálně dynamizuje a nakonec si ji suverénním způsobem krade pro sebe.
Thrash se u Litevců přirozeně propojuje s deathem, a v závěru nahrávky dojde i na melodickou podobu tohoto stylu. Autoři chytře pracují se žánrovými principy, a případné náznaky skladatelské banality umí rychle zahnat zakomponováním značně chytlavých pasáží. Ty téměř vždy zavanou nepůvodní tvůrčí konturou, ale když to může procházet ostatním (viz např. noví Benediction), proč za to lynčovat jednu malou, ale nadmíru sympatickou partu z Litvy?
|