Signum Regis – power metal. Vindex – heavy metal. Trigger – heavy metal. Dream Patrol – hard and heavy. Aeon Empire – AOR / hard rock. Hledat spojnici mezi těmito kapelami není složité. Ronnie König a Filip Koluš jsou (či byli) členem každé z nich, Jota Fortinho se rozloučil se Signum Regis v týdnu, kdy vyšel debut Aeon Empire (a pokud bych měl hledat nejpřekvapivější moment Aeon Empire, byl by to charakteru desky dokonale přizpůsobený Fortinhův hlas), Radim Večeřa je vedle prvotiny Aeon Empire podepsán na bubenických paličkách v rámci Dream Patrol, Jimi Cimbala se jako host mihnul na posledním albu Signum Regis. Při tomto výčtu může fanouška zarazit jen žánr, kterému se převážně slovenská formace věnuje – přece jenom do takhle měkkých žánrových vod žádné uskupení kolem Ronniho Königa zatím nevplulo. Ale jak známo, hudba nemá hranice a všichni zúčastnění už dávno prokázali, že muzikantsky se můžou počítat mezi elitu (což potvrzují i v rámci této desky), takže první nahrávka Aeon Empire by do uší příznivců mohla vklouznout bez nějakého kodrcání.
Vklouzne. Díky příjemným melodiím, přátelsky přístupnému provedení, hravosti a dobře zvládnutému písničkářství. S úvodní dravou „All Your Dreams“, s kousavě zemitou, nejnapínavější položkou „Stallion“, která se sklouzne do krásně houpavého refrénu a z hlavy ji jen tak nevyženete, či s rafinovanou „Gloom“ s tajemnějším oparem, by se dalo říct i díky přesně zacílené energii. A tady je bod zlomu – když se klukům podaří s energií pracovat, leze jim z toho velmi sympatická muzika se staromilskými kořeny v moderním pojetím. Když jim energie uteče, působí Aeon Empire občas zbytečně usedle, navzdory tomu, že hudba kapely se tváří tak, že v některých skladbách už v prvopočátku ani nebylo cílem si s energií hrát jako s hlavním elementem. Což v kontextu toho, že do tohoto ranku zapadají obě závěrečné skladby („Fell In Love“ a „Set Aflame This Cold World“), nechává – byť obě zní zrale a vyzrále - výsledný dojem z alba trochu ve slepé uličce.
Pocitově se trošku nabízí paralela s Europe – posun, který švédská parta prodělávala v rámci několika desek, Aeon Empire prožívají v rámci jedné nahrávky. Nejhodnější, nejbarevnější, nejlíbivější a nejpísničkovitější album z velkého kotle, do něhož by byly sesypány nahrávky kapel z úvodu článku. Není problém si představit, že skladby z něj by mohly fungovat na španělku u ohně i na našlapaném stadionu. Ale pohromadě mi to držet nechce, takže „Aeon Empire“ baví, ale úplně nestrhne.
|
