„S novým albem „Espresso Della Vita: Lunare“ se Maestrick snaží nově definovat hranice progresivního metalu. Množství vysoce kvalitních aranžmá, hudebních schopností a vlivů, které kapela do nového alba vnesla, vytvořilo nejsvěžejší a nejnapínavější album žánru za poslední roky“.

Toto tvrzení není přesnou charakteristikou třetího řadového alba brazilských progresivců Maestrick, jako spíš vizitkou píáristy s bujnou fantazií. Nicméně nezbytné pravdy trochu se na něm pochopitelně najít dá. Maestrick si vysloužili klobouček za to, že se jim více než hodinu a čtvrt dlouhé album podařilo svázat řetězem natolik důkladně, aby jakž takž drželo pohromadě, za to, že mají bujné vize, a že překvapivé zákruty a postupy servírují v množství víc než velkém. Že z toho, co slabší povahy můžou už v polovině alba nazývat potrhlým mišmašem a příznivci pevných hudebních struktur budou zralí na svěrací kazajku, jen těžko bude nejsvěžejší žánrový zářez a že se deska stylovým milníkům nebude koukat z bezprostřední blízkosti na paty, je nabíledni, ale jste-li hlava otevřená, nudit se nebudete.

Je v podstatě nemožné v pár větách obsáhnout svět Maestrick. Líbí se jim nálady Tima Burtona, klidně použijí v rámci jedné skladby metalové party, orchestrální pasáže i motivy vhodné pro cirkusové šapitó, netrpí skromností ani střídmostí, takže natáhnout skladbu na deset, dvanáct, ale klidně i sedmnáct minut jim nedělá problém (nepřekvapí, že v jejich průběhu leckdy tahají nálady a motivy namátkou jako z klobouku), občas ujedou na kakofonických zvucích, etnických motivech, či elektronice, občas zní mohutně, občas potrhle. Do toho přihoďte lyrická témata, týkající se závislostí, rasových předsudků, zneužívání, holocaustu, i fakt, že v závěrečné sáze „The Last Station (I`m Leaving“´) odhalí jméno hlavní postavy tohoto nespoutaného spektáklu, v němž Dante symbolizuje cestu člověka opačným směrem, než se vydal jeho italský jmenovec, a míří z ráje do pekla.

Trefně vyznívá i přirovnávání ke směsce, tvořené z kapel Muse, Dream Theater, Haken, Jinjer, Spirit Box, Queen, Yes, Gentle Giant. Jinak řečeno, Maestrick prakticky dokáží spojit cokoliv s čímkoliv, a v řadě momentů (ne vždy, občas to zavání komplikovanou samoúčelností) tomu dokáží zachovat hlavu i patu. I proto je zbytečné doporučovat jednu konkrétní skladbu – ochutnejte kteroukoliv nebo zkuste vstřebat rovnou celé album. Tohle je kategorie milovat či nenávidět, předpokládám, že jen málokoho nechá „Espresso Della Vita: Lunare“ zcela lhostejným, jako lákadlo by mohla fungovat i hostovská (byť nijak zásadní) účast Toma S. Englunda, Roye Khana (zkreslení jeho hlasu připravuje „Lunar Vortex“ o status nejsilnější položky alba) a Jima Greye.

„Lunare je naše nejambicióznější, nejgrandióznější dílo a dosud vrcholné ztvárnění naší vize jako umělců. Jsme vypravěči, hudební ilustrátoři scén, krajin a pocitů.“ Tak šťastnou cestu a nezapomeňte hodně podrobnou navigaci…

maestrick.com.br

YouTube ukázka - Lunar Vortex

Seznam skladeb:
1. A Very Weird Beginning
2. Upside Down
3. Boo!
4. Ghost Casino
5. Mad Witches
6. Sunflower Eyes
7. The Root
8. Dance of Hadassah
9. Agbara
10. Lunar Vortex
11. Ethereal
12. The Last Station (I A.M. Leaving)

Sestava:
Fábio Caldeira – zpěv, piáno
Guilherme Carvalho - kytara
Renato Montanha - baskytara
Heitor Matos - bicí

Hosté:
Tom S. Englund – zpěv
Roy Khan - zpěv
Jim Grey – zpěv

Rok vydání: 2025
Čas: 1:18:27
Label: Frontiers Records
Země: Brazílie

Diskografie:
2011 - Unpuzzle!
2018 - Espresso della vita: Solare
2025 - Espresso della vita: Lunare

Foto: archiv kapely